James 1
1 Jakub, služebník Boha a Pána Ježíše Krista, zdraví dvanáct kmenů, které jsou v rozptýlení.
2 Pokládejte to za čirou radost, moji bratři, když upadnete do všelikých zkoušek;
3 vždyť víte, že vyzkoušení vaší víry působí vytrvalost.
4 Vytrvalost však ať má (při sobě) dokonalé dílo, abyste byli dokonalí a celí a v ničem nezůstali pozadu.
5 Je-li kdo z vás pozadu v moudrosti, ať prosí Boha, který všem dává upřímně a nevyčítá, a bude mu dáno.
6 Ale ať prosí ve víře a nic nepochybuje. Neboť pochybovač se podobá mořské vlně, kterou vítr žene a zmítá jí.
7 Ať se tedy takový člověk nedomnívá, že něco dostane od Pána;
8 je to muž dvojaký, nestálý ve svém počínání.
9 Nechť se chlubí nízký bratr svou vznešeností,
10 boháč však v své (budoucí) nízkosti, vždyť pomine jako květ trávy.
11 Vyjde totiž slunce se svým žárem, sežehne trávu, a její květ opadne a její krásný vzhled zanikne; tak i boháč vyjde naprázdno se svým podnikáním.
12 Blažený je muž, který vydrží pokušení, neboť osvědčí-li se, obdrží věnec života, který (Bůh) slíbil těm, kdo ho milují.
13 Když je někdo pokoušen, neříkej: „Jsem pokoušen od Boha.“ Je totiž nemožné, aby Bůh byl pokoušen ke zlému, ale ani sám nikoho nepokouší.
14 Avšak každý bývá pokoušen vlastní žádostí, která ho vábí a svádí.
15 Když žádost počne, zplodí hřích, a hřích, když je dokonán, porodí smrt.
16 Nedejte se klamat, moji milovaní bratři.
17 Každé dobré dání a každý dokonalý dar je shůry, sestupuje od Otce světel, u kterého není změny ani zatmění z odvrácení.
18 Svobodně nás zplodil slovem pravdy, abychom byli jakousi prvotinou jeho tvorstva.
19 Vězte, moji milovaní bratři: Každý člověk má být rychlý k slyšení, ale pomalý k mluvení, pomalý ke hněvu.
20 Neboť hněv člověka nevykonává, co je spravedlivé před Bohem.
21 Proto odložte všechnu špínu a bujející zlobu a v tichosti přijměte zaseté slovo, které má moc spasit vaši duši.
22 Buďte však plniteli slova, a ne jen posluchači; jinak klamete sami sebe.
23 Neboť kdo jen poslouchá slovo, a neplní je, ten se podobá člověku, který pozoruje svou přirozenou tvář v zrcadle;
24 podívá se totiž na sebe a odejde, a hned zapomene, jaký je.
25 Kdo se však zadívá do dokonalého zákona svobody a zůstane (v něm), nestane se zapomětlivým posluchačem, nýbrž vykonavatelem skutků; takový bude šťastný (už samým) svým konáním.
26 Domnívá-li se kdo, že je nábožný, a nedrží svůj jazyk na uzdě, ale klame své srdce, jeho nábožnost je planá.
27 Nábožnost čistá a neposkvrněná před Bohem a Otcem je toto: navštěvovat sirotky a vdovy v jejich soužení, zachovat se neposkvrněným od tohoto světa.