Bible

1 Nechme proto začátečnickou nauku o Kristu a povznesme se k dokonalosti, a neklaďme znovu základy o obrácení se od mrtvých skutků a o víře v Boha, 2 o učení o křtech, o vkládání rukou, o vzkříšení mrtvých a věčném soudu. 3 A to učiníme, jestliže dopřeje Bůh. 4 Je ovšem nemožné ty lidi, kteří byli jednou osvíceni, okusili nebeského daru a stali se účastni Ducha svatého, 5 okusili dobroty Božího slova i moci onoho světa, 6 a odpadli, znovu obnovit k pokání, protože si znovu křižují Božího Syna a v posměch (ho) uvádějí. 7 Neboť země, která pije déšť často na ni přicházející a plodí byliny vhodné těm, kdo ji také obdělávají, dostává od Boha požehnání; 8 ale vydávali trní a hloží, je zavržená a blízká prokletí a končí vypálením. 9 Ale u vás, milovaní, jsme jisti lepšími věcmi a sloužícími spáse, přesto, že tak mluvíme. 10 Vždyť Bůh není nespravedlivý, že by mohl zapomenout na vaše dílo a lásku, kterou jste ukázali v jeho jménu tím, že jste sloužili a sloužíte svatým. 11 Přejeme si však, aby každý z vás ukazoval stejnou horlivost pro naplnění naděje až do konce, 12 abyste se nestali lhostejnými, nýbrž následovali ty, kterým se pro víru; a trpělivost dostává dědictvím zaslíbení. 13 Když totiž Bůh sliboval Abrahamovi a neměl nikoho vyššího, při kterém by mohl přísahat, přísahal sám při sobě 14 slovy: Jistě tě zahrnu požehnáním a hojně tě rozmnožím. 15 A tak dosáhl zaslíbení v trpělivém očekávání. 16 Lidé přece přísahají při tom, kdo je vyšší, a přísahou dotvrzují konec každého sporu. 17 I Bůh, když chtěl dědicům zaslíbení zvláště ukázati, že jeho rozhodnutí je nezměnitelné, zavázal se přísahou, 18 abychom skrze dvě nezměnitelné věci, v kterých Bůh nemůže lháti, měli mocnou pohnutku my, kteří jsme se utekli k tomu, abychom se uchopili předložené (nám) naděje. 19 A v ní má duše jako bezpečnou a pevnou kotvu, neboť proniká až do vnitřku za oponu, 20 kam jako předchůdce pro nás vstoupil Ježíš, když se stal veleknězem podle řádu Melchisedechova na věky.