1Nechme proto začátečnickou nauku o Kristu a povznesme se k dokonalosti, a neklaďme znovu základy o obrácení se od mrtvých skutků a o víře v Boha,
2o učení o křtech, o vkládání rukou, o vzkříšení mrtvých a věčném soudu.
3A to učiníme, jestliže dopřeje Bůh.
4Je ovšem nemožné ty lidi, kteří byli jednou osvíceni, okusili nebeského daru a stali se účastni Ducha svatého,
5okusili dobroty Božího slova i moci onoho světa,
6a odpadli, znovu obnovit k pokání, protože si znovu křižují Božího Syna a v posměch (ho) uvádějí.
7Neboť země, která pije déšť často na ni přicházející a plodí byliny vhodné těm, kdo ji také obdělávají, dostává od Boha požehnání;
8ale vydávali trní a hloží, je zavržená a blízká prokletí a končí vypálením.
9Ale u vás, milovaní, jsme jisti lepšími věcmi a sloužícími spáse, přesto, že tak mluvíme.
10Vždyť Bůh není nespravedlivý, že by mohl zapomenout na vaše dílo a lásku, kterou jste ukázali v jeho jménu tím, že jste sloužili a sloužíte svatým.
11Přejeme si však, aby každý z vás ukazoval stejnou horlivost pro naplnění naděje až do konce,
12abyste se nestali lhostejnými, nýbrž následovali ty, kterým se pro víru; a trpělivost dostává dědictvím zaslíbení.
13Když totiž Bůh sliboval Abrahamovi a neměl nikoho vyššího, při kterém by mohl přísahat, přísahal sám při sobě
14slovy: Jistě tě zahrnu požehnáním a hojně tě rozmnožím.
15A tak dosáhl zaslíbení v trpělivém očekávání.
16Lidé přece přísahají při tom, kdo je vyšší, a přísahou dotvrzují konec každého sporu.
17I Bůh, když chtěl dědicům zaslíbení zvláště ukázati, že jeho rozhodnutí je nezměnitelné, zavázal se přísahou,
18abychom skrze dvě nezměnitelné věci, v kterých Bůh nemůže lháti, měli mocnou pohnutku my, kteří jsme se utekli k tomu, abychom se uchopili předložené (nám) naděje.
19A v ní má duše jako bezpečnou a pevnou kotvu, neboť proniká až do vnitřku za oponu,
20kam jako předchůdce pro nás vstoupil Ježíš, když se stal veleknězem podle řádu Melchisedechova na věky.