1Každý velekněz zajisté je brán z lidí a ustanovuje se pro lidi v záležitostech u Boha, aby přinášel dary a oběti za hříchy;
2(přitom) je schopen být shovívavý k nevědomým a bloudícím, neboť i sám podléhá slabosti;
3a právě proto musí přinášeti oběti za hřích, a to jak za lid, tak i za sebe.
4A tu důstojnost si nikdo sám nebere, nýbrž musí být povolán Bohem, jako i Aron.
5Tak ani Kristus se sám nepovznesl k velekněžství, nýbrž (dal mu je) ten, který mu řekl: Ty jsi můj Syn, dnes jsem tě zplodil.
6Jak praví i na jiném místě: Ty jsi kněz na věky podle řádu Melchisedechova.
7On obětoval v době svého pozemského života s mocným křikem a se slzami modlitby a prosby tomu, který ho mohl vysvobodit ze smrti, a byl vyslyšen pro (svou) uctivost.
8A třebaže byl Syn, svým utrpením se naučil, co je to poslouchat.
9I dosáhl cíle a stal se původcem věčné spásy všem, kdo ho poslouchají,
10neboť byl prohlášen od Boha za velekněze podle řádu Melchisedechova.
11O tom bychom měli mnoho co mluvit, (a to věci) nesnadno vysvětlitelné, protože jste se stali netečnými k slyšení.
12Neboť ačkoliv podle doby měli byste být učiteli, potřebujete, aby vás někdo znovu poučoval o prvních základech Božích slov, a ukázalo se, že potřebujete mléka, a ne tuhého pokrmu.
13Kdo totiž požívá mléka, nevyzná se v učení o spravedlnosti, vždyť je nedospělý.
14Pro dokonalé je však tuhý pokrm, když mají (vnitřní) smysly návykem vycvičeny, aby dovedli rozlišovat dobré a zlé.