1Bojme se tedy, aby se o někom neukázalo, že se tam nedostal, ačkoliv dále trvá slib o vejití do jeho odpočinutí.
2Vždyť i nám jako jim se dostalo radostné zvěsti. Jim však neprospělo hlásané slovo, protože se nespojilo s vírou u posluchačů.
3Neboť v odpočinutí vejdeme my, kteří jsme uvěřili, jak řekl: Jak jsem přísahal v svém hněvu: Nikdy nevejdou do mého odpočinutí, a přece (jeho) díla byla dokonána od stvoření světa.
4Řekl totiž kdesi o sedmém dni takto: I odpočinul Bůh sedmého dne ode všech svých prací,
5a zase na tomto místě: Nevejdou do mého odpočinutí.
6Poněvadž tedy zůstává, že někteří mají do něho vejít, a ti, kterým to bylo prvním zvěstováno, nevešli pro neposlušnost,
7zase stanoví jakýsi den, Dnes, když po tak dlouhé době praví u Davida, jak bylo shora řečeno: Uslyšíte-li dnes jeho hlas, nezatvrzujte své srdce.
8Kdyby je byl totiž Josue uvedl do odpočinutí, nemluvil by o jiném, pozdějším dnu.
9Je tedy ponecháno sobotní odpočinutí pro Boží lid;
10kdo však vstoupil do jeho odpočinutí, ten také odpočinul od svých prací, jako Bůh od svých.
11Proto si pospěšme vejít do onoho odpočinutí, aby nikdo nepadl podle téhož vzoru do neposlušnosti.
12Neboť Boží slovo je živé a působivé a břitčí než každý dvojsečný meč, a proniká až tak, že dělí duši a ducha, klouby a morek, a rozhoduje nad myšlenkami a úmysly srdce.
13A není tvora, který by mu byl neviditelný, nýbrž vše je nahé a odkryté očím toho, kterému se musíme odpovídat.
14Poněvadž tedy máme velikého velekněze, který pronikl nebesy, Ježíše, Božího Syna, držme se (svého) vyznání.
15Vždyť nemáme velekněze, který by nemohl mít soucit s našimi slabostmi, nýbrž takového, který byl ve všem vyzkoušen podobně jako my, jen v hříchu ne.
16Proto přistupujme s důvěrou k trůnu milosti, abychom došli milosrdenství a nalezli milost k příhodné pomoci.