1Přišli tam však někteří lidé z Judska a učili bratry: „Nedáte-li se obřezat podle obyčeje Mojžíšova, nemůžete být spaseni.“
2Když tedy došlo k nepokoji a nemalé hádce mezi Pavlem, Barnabášem a mezi nimi, bylo rozhodnuto, aby se Pavel a Barnabáš a někteří jiní z nich odebrali pro tuto spornou věc k apoštolům a starším do Jerusalema.
3Byli tedy doprovozeni církví, procházeli Fénicií a Samarií, vypravovali o obrácení pohanů a působili i velkou radost všem bratřím.
4Když přišli do Jerusalema, byli přijati církví, apoštoly a staršími, a oznámili, jak velké věci s nimi Bůh učinil.
5Ale povstali někteří z farizejské strany, kteří uvěřili, a říkali: „Musí být obřezáni a musí jim být nařízeno zachovávat Mojžíšův Zákon.“
6Sešli se tedy apoštolově a starší, aby tu věc uvážili.
7Když pak se o tom mnoho rokovalo, vstal Petr a promluvil k nim: „Bratři, vy víte, že Bůh si již dávno vyvolil mezi vámi, aby pohané mými ústy slyšeli slovo radostně zvěsti a uvěřili.
8A ten Bůh, který zná srdce, vydal jim svědectví tím, že jim dal Ducha svatého stejně jako i nám,
9a neučinil rozdílu mezi námi a nimi, ale vírou očistil jejich srdce.
10Proč tedy nyní pokoušíte Boha, když chcete vložit učedníkům na šíji jho, které nemohli unést ani naši otcové, ani my?
11Ale věříme, že docházíme spásy milostí Pána Ježíše stejně jako oni.“
12I zmlklo celé shromáždění a poslouchali Barnabášovo a Pavlovo vypravování o tom, jak velké znamení a divy učinil Bůh skrze ně mezi pohany.
13Když přestali mluvit, ujal se slova Jakub: „Bratři, poslyšte mě!
14Šimon vypravoval, jak Bůh ponejprv shlédl na pohany, aby z nich získal lid svému jménu.
15A s tím souhlasí slova proroků, jak je psáno:
16Potom se vrátím a znovu postavím stánek Davidův, který spadl, a jeho zbořeniny znovu vystavím a vztyčím jej,
17aby ostatní lidé vyhledávali Pána, i všechny národy, které se budou nazývat po mně, praví Pán, jenž to činí.
18Od věků je to známo.
19Proto já soudím, abychom neznepokojovali ty, kdo se z pohanů obracejí k Bohu,
20nýbrž abychom jim v dopise nařídili zdržovat se všeho, co je poskvrněno modlami, smilství, zadušených zvířat a krve.
21Neboť Mojžíš má od dávných časů po městech své hlasatele v synagogách, kde se čítá každou sobotu.“
22Tehdy apoštolově a starší s celou církvi uznali za dobré vyvolit ze sebe muže a poslat je do Antiochie s Pavlem a Barnabášem, totiž Judu, zvaného Barsabáš, a Silu, přední to muže mezi bratry, aby odevzdali,
23co napsali: „Apoštolově a starší bratři pozdravují bratry z pohanů v Antiochii, Sýrii a Kilikii.
24Poněvadž jsme uslyšeli, že vás někteří z nás znepokojili řečmi a zmátli vám mysl, ač jsme jím nic nenařídili, shromáždili jsme se
25a rozhodli vyvolit muže a poslat je k vám s našimi milými Barnabášem a Pavlem,
26lidmi to, kteří nasadili své životy pro jméno Pána našeho Ježíše Krista.
27Proto posíláme Judu a Silu, aby vám to vyložili ústně.
28Uznal totiž Duch svatý a my za dobré, aby na vás nebylo vkládáno žádné další břemeno kromě těchto nutných věcí:
29zdržovat se toho, co bylo obětováno modlám, krve, udušených zvířat a smilství. Budete-li se toho chránit, dobře se vám povede. Buďte zdrávi!“
30Tak byli tedy propuštěni a sestoupili do Antiochie, shromáždili lid a odevzdali list.
31Když ho přečtli, zaradovali se z té útěchy.
32Judas a Silas, kteří byli i proroky, mnoha slovy povzbudili a utvrdili bratry.
33I pobyli tam nějaký čas a byli od bratří v pokoji propuštěni k těm, kdo je poslali.
34***
35Ale Pavel a Barnabáš zůstali v Antiochii, učili a kázali slovo Páně i s mnoha jinými.
36Ale po krátkém čase řekl Pavel Barnabášovi: „Vraťme se, dohlédněme přece na bratry po všech městech, v nichž jsme kázali slovo Páně, jak se mají.“
37Barnabáš pak chtěl s sebou vzít i Jana, zvaného Marek.
38Ale Pavel soudil, že s sebou nevezmou toho, který od nich odstoupil v Pamfylii a nešel s nimi do díla.
39I nastala taková neshoda, že se spolu rozešli. Barnabáš pak přibral Marka a plavil se na Kypr.
40Pavel však si zvolil Silu, a když byl bratřími poručen milosti Páně, odcestoval.
41Procházel pak Sýrií a Kilikií a utvrzoval církve.