1V Ikoniu vstoupili podobně do židovské synagogy a mluvili tak, že uvěřil značný počet Židů a Řeků.
2Ale Židé, kteří neuvěřili, popudili a rozezlili mysl pohanů proti bratřím.
3Pobyli tam však dlouhý čas a neohroženě kázali s důvěrou v Pána, který osvědčoval slovo o své milosti tím, že dával, aby se jejich rukama dala znamení a divy.
4Obyvatelstvo města se pak rozdvojilo: jedni byli se Židy, jiní zase s apoštoly.
5Když se potom pohané a Židé se svými předáky již chystali potupit je a kamenovati,
6oni to zpozorovali a utekli do měst lykaonských, do Lystry a Derby a do okolí,
7a tam hlásali radostnou zvěst.
8VLystře sedával jakýsi muž nemocný na nohy; byl chromý od narození a nikdy nechodil.
9Ten slyšel mluvit Pavla. On na něho upřeně pohlédl, a když viděl, že má víru, aby byl uzdraven,
10hlasitě zvolal: „Postav se zpříma na nohy!“ I vyskočil a chodil.
11Když zástupy uviděly, co Pavel učinil, vzkřikly lykaonsky: „Bohové se připodobnili lidem a sestoupili k nám.“
12A Barnabáše nazvali Diem, Pavla pak Hermem, protože on byl hlavní mluvčí.
13Pak kněz Dia, který měl chrám před městem, přivedl býky, přinesl věnce k bránám a chtěl s lidem obětovat.
14Jakmile to uslyšeli apoštolově Barnabáš a Pavel, roztrhli si roucho, vběhli mezi zástupy
15a volali: „Muži, co to děláte? I my jsme stejně lidé jako vy; a hlásáme vám, abyste se obrátili od těchto nicot k živému Bohu, který učinil nebe, zemi, moře a vše, co je v nich;
16on v minulých pokoleních nechával všechny národy chodit po jejich cestách;
17a přece sám nezůstal bez osvědčení, neboť prokazoval dobro, dával vám z nebe déšť a úrodné časy, sytil pokrmem a vaše srdce radostí.“
18A jen stěží upokojili těmito slovy dav, aby jim neobětovali.
19A přišli Židé z Antiochie a z Ikonia, přemluvili zástupy a kamenovali Pavla a vyvlekli ho ven z města, protože měli za to, že zemřel.
20Když ho však obstoupili učedníci, vstal a vešel do města. A druhého dne odešel s Barnabášem do Derbe.
21I kázali radostnou zvěst tomu městu a získali mnoho učedníků. Potom se vrátili do Lystry, Ikonia a Antiochie,
22utvrzovali mysl učedníků a povzbuzovali je, aby setrvávali ve víře, a že mnoha souženími musíme vejít do království Božího.
23Když jim ustanovili v jednotlivých obcích starší, modlitbou a posty je poručili Pánu, v kterého věřili.
24I přešli Pisidií do Pamfylie,
25mluvili Boží slovo v Perge a sestoupili do Attalie.
26Odtamtud pak odpluli do Antiochie, odkud byli poručeni milosti Boží k dílu, které dokonali.
27Když tam přišli a shromáždili církev, vypravovali, co všechno učinil Bůh s nimi a jak otevřel pohanům dveře víry.
28Pobyli pak s učedníky nemalý čas.