Acts 13
1 V Antiochii, v tamější církvi, byli proroci a učitelé, totiž Barnabáš a Šimon, řečený Niger, Lucius Kyrenský a Manahen, který byl vychován spolu s tetrarchou Herodem, a Šavel.
2 Když konali službu Pánu a postili se, Duch svatý řekl: „Oddělte mi Barnabáše a Šavla k dílu, ke kterému jsem je povolal.“
3 Tehdy se postili a modlili, vložili na ně ruce a propustili je.
4 Oni tedy, vysláni Duchem svatým, odešli do Seleukie, odtamtud pak se plavili na Kypr,
5 a když přišli do Salaminy, kázali Boží slovo v židovských synagogách. Měli pak za přisluhovatele i Jana.
6 Když prošli celý ostrov až k Pafu, nalezli nějakého kouzelníka, nepravého proroka, Žida, který se jmenoval Barjesu,
7 a byl u místodržitele Sergia Paula, muže rozumného. Ten si pozval Barnabáše a Šavla a žádal poslechnout Boží slovo.
8 Proti nim však vystoupil kouzelník Elymas - tak se totiž překládá jeho jméno - a snažil se odvrátit místodržitele od víry.
9 Ale Šavel, jinak Pavel, naplněn Duchem svatým, upřeně na něho pohlédl a
10 řekl: „Člověče, plný všelikého klamu a všeliké zchytralosti, synu ďáblův, nepříteli vší spravedlnosti, nepřestaneš převraceti přímé cesty Páně?
11 A nyní hle, ruka Páně proti tobě, i budeš slepý a nebudeš vidět slunce až do určité doby.“ Hned pak na něho padla mrákota a tma, i chodil kolem a hledal, kdo by ho vedl za ruku.
12 Když místodržitel spatřil, co se stalo, uvěřil, neboť byl uchvácen učením Páně.
13 Společníci Pavlovi pak odpluli z Pafu a přišli do Perge v Pamfylii. Ale Jan se od nich odloučil a navrátil se do Jerusalema.
14 Oni však prošli Perge a dostali se do Antiochie Pisidské, kde vstoupili v sobotu do synagogy a posadili se.
15 A po přečtení Zákona a Proroků poslali k nim představení se vzkazem: „Bratři, máte-li nějaké slovo povzbuzení k lidu, mluvte!“
16 Pavel tedy vstal, pokynul rukou a promluvil: „Izraelité a vy, kteří se bojíte Boha, poslyšte!
17 Bůh tohoto izraelského lidu vyvolil naše otce a povznesl lid za jeho pobytu v cizině, v Egypské zemi. Velikou mocí a ramenem ho vyvedl z ní
18 a po čtyřicet let snášel na poušti jejich chování.
19 Zahubil pak sedm národů v zemi Kanaan a losem jim rozdělil jejich zemi,
20 v době asi čtyř set padesáti let. A potom dal soudce až po proroka Samuela.
21 A poté žádali krále, i dal jim Bůh Saula, syna Kisova, muže z kmene Benjaminova, na čtyřicet let.
22 A když ho odstranil, povznesl jim za krále Davida, o němž vydal svědectví: ,Nalezl jsem Davida, syna Jesseova, muže podle svého srdce, který bude plnit všechnu mou vůli.'“
23 „Z jeho potomstva podle zaslíbení vyvedl Bůh Izraeli Spasitele Ježíše,
24 před jehož příchodem Jan kázal křest pokání všemu izraelskému lidu.
25 Když končil Jan svůj úkol, říkal: „Já nejsem ten, za koho mě pokládáte. Ale hle, po mně přichází ten, jemuž nejsem hoden rozvázat opánky na nohou.“
26 Bratři, synové rodu Abrahamova a ti mezi vámi, kteří se bojíte Boha, nám bylo posláno slovo té spásy.
27 Obyvatelé Jerusalema a jejich předáci ho sice nepoznali, a když ho odsoudili, naplnili tím jen hlasy proroků, kteří se čtou každou sobotu.
28 Ačkoli na něm nenalezli důvodu k smrti, žádali Piláta, aby ho směli usmrtit.
29 Když dokonali vše, co bylo o něm psáno, sňali ho se dřeva a položili do hrobu.
30 Ale Bůh jej vzkřísil z mrtvých;
31 a po mnoho dní byl viděn od těch, kdo zároveň s ním vystoupili z Galileje do Jerusalema; a ti jsou nyní jeho svědky před lidem.“
32 „A my vám zvěstujeme, že zaslíbení, dané otcům,
33 Bůh splnil nám, jejich dětem, když vzkřísil Ježíše, jak je i psáno v druhém žalmu: Ty jsi můj Syn, já jsem tě dnes zplodil.
34 Že pak jej vzkřísil z mrtvých, takže se více nevrátil k porušení, prohlásil takto: Dám vám svaté věci Davidovy, věci jisté.
35 Proto i jinde praví: Nedopustíš, aby tvůj svatý zažil porušení.
36 Když totiž David posloužil svému pokolení vůlí Boží, zemřel, byl položen ke svým otcům a zažil porušení.
37 Ale ten, kterého Bůh vzkřísil, nezažil porušení.:
38 Budiž vám tedy známo, bratři, že skrze něho se vám zvěstuje odpuštění hříchů, a od čeho jste nemohli být ospravedlněni Zákonem mojžíšským,
39 od toho ode všeho je jím ospravedlňován každý, kdo věří.
40 Hleďte tedy, aby na vás nepřišlo, co je řečeno u proroků:
41 Vizte, pohrdači, a divte se a zhyňte! Neboť já vykonám dílo ve vašich dnech, dílo, kterému neuvěříte, bude-li vám kdo vypravovat.“
42 Když pak vycházeli, prosili je, aby jim promluvili o těch věcech i příští sobotu.
43 Když bylo rozpuštěno shromáždění, mnoho Židů a ctitelů Boha z pohanstva šlo za Pavlem a Barnabášem. Oni k nim pak promlouvali a povzbuzovali je, aby vytrvali v Boží milosti.
44 Následující sobotu sešlo se takřka celé město poslechnout Boží slovo.
45 Když však Židé viděli zástupy, naplnili se závistí a rouhavě mluvili proti Pavlovým řečem.
46 Tu Pavel a Barnabáš neohroženě řekli: „Vám se musilo nejprve hlásat Boží slovo. Ale protože je odmítáte a pokládáte se za nehodné věčného života, hle, obracíme se k pohanům.
47 Neboť tak nám nařídil Pán: Ustanovil jsem tě světlem pohanů, abys byl spásou až do končin země.“
48 Když to slyšeli pohané, radovali se, velebili slovo Páně a uvěřili všichni, kdož byli určeni k životu věčnému.
49 Slovo Páně pak se roznášelo po celé krajině.
50 Židé vsak pobouřili zbožné a vznešené ženy a předáky města, vyvolali pronásledování proti Pavlovi a Barnabášovi a vyhnali je ze svého území.
51 Oni však setřásli prach s nohou proti nim a přišli do Ikonia.
52 Učedníci byli naplněni radostí a Duchem svatým.