Acts 12
1 V témže čase král Herodes vztáhl ruce na některé z církve, aby je trápil.
2 Dal pak usmrtit mečem Jakuba, bratra Janova.
3 Když viděl, že se to Židům líbí, šel dál, že zatkl i Petra; bylo to za dnů přesných chlebů.
4 Když se ho zmocnil, vsadil jej do žaláře a dal ho hlídat čtyřem čtveřicím vojáků v úmyslu, že ho po velikonocích přivede lidu.
5 Petr tedy byl držen ve vězení; církev však se za něho neustále modlila k Bohu.
6 Když však ho chtěl Herodes předvésti, té noci Petr spal mezi dvěma vojáky, svázán dvěma řetězy, a strážcové přede dveřmi hlídali vězení.
7 A hle, anděl Páně stál tu a světlo zazářilo v místnosti. I udeřil Petra do boku, vzbudil ho a řekl: „Rychle vstaň!“ Tu mu spadly okovy s rukou.
8 Anděl pak mu řekl: „Opásej se a obuj si opánky!“ A učinil to. Dále mu řekl: „Přehoď si plášť a pojď za mnou!“
9 I vyšel a šel za ním, ale nevěděl, že je to skutečnost, co se dalo skrze anděla, nýbrž se domníval, že má vidění.
10 Když prošli první a druhou stráží, přišli k železné bráně, která vede do města, a ta se jim sama otevřela. I vyšli a prošli jednou ulicí, a anděl od něho najednou odstoupil.
11 Petr přišel k sobě a řekl: „Nyní vím opravdu, že Pán poslal svého anděla a vytrhl mě z rukou Heroda a z toho ze všeho, co čeká židovský lid.“
12 Když to uvážil, odebral se k domu Marie, matky Jana, zvaného Marek, kde bylo shromážděno mnoho věřících a modlili se.
13 Když pak tloukl na dveře u vchodu, přišla služka jménem Rhode, aby poslechla.
14 A poznala Petrův hlas, ale neotevřela pro radost dveře, nýbrž vběhla dovnitř a zvěstovala, že Petr stojí přede dveřmi.
15 Než oni jí řekli: „Blázníš?“ Ale ona tvrdila, že tomu tak jest. Tu pravili: „Je to jeho anděl.“
16 Petr však tloukl dále; když pak otevřeli, spatřili ho a ustrnuli.
17 I pokynul jim rukou, aby mlčeli, a vypravoval jim, jak ho Pán vyvedl ze žaláře, a řekl: „Oznamte to Jakubovi a bratřím.“ I vyšel a odešel na jiné místo.
18 Když se rozednilo, byl nemalý zmatek mezi vojáky, co se stalo s Petrem.
19 Herodes pak po něm pátral a když ho nenalezl, vyšetřil stráže a rozkázal je odvést (k popravě). I odešel z Judska do Caesareje a tam prodléval.
20 Byl však rozhněván na Tyrany a Sidoňany. Ti k němu svorně přišli, získali si králova komořího Blasta a žádali o mír, poněvadž jejich kraj na královském v zásobování závisel.
21 V stanovený den pak se Herodes, oděný v královský šat, posadil na trůn a měl k nim řeč.
22 A lid provolával: „To je hlas Boží a ne lidský.“
23 Ale náhle ho zasáhl anděl Páně za to, že nevzdal chválu Bohu. Červi ho prožrali a on skonal.
24 Boží slovo však rostlo a množilo se.
25 Když Barnabáš a Šavel pak vyplnili úkol, vrátili se z Jerusalema a vzali s sebou Jana zvaného Marek.