1Přišel také do Derbe a Lystry. A hle, byl tam jeden učedník jménem Timothej, syn věřící židovky a otce Řeka,
2kterému dávali dobré svědectví bratři v Lystře a Ikoniu.
3Pavel chtěl, aby odešel s nimi, i vzal ho a obřezal kvůli Židům, kteří byli v těch místech; všichni totiž věděli, že jeho otec byl Řek.
4Když procházeli městy, doporučovali jim, aby zachovávali ustanovení, která vydali apoštolově a starší v Jerusalemě.
5A tak se církve utvrzovaly ve víře a rostly početně každým dnem.
6Potom prošli Frygií a krajem galatským, protože Duch svatý jim zakázal mluvit slovo v Asii.
7Když došli k Mysii, pokoušeli se odebrat do Bithynie, ale Duch Ježíšův jim to nedovolil.
8Šli tedy podél Mysie a sestoupili do Troady.
9I ukázalo se Pavlovi v noci vidění: jakýsi Makedoňan stál a prosil ho takto: „Přejdi do Makedonie a pomoz nám!“
10Když to vidění spatřil, hned jsme se snažili odejít do Makedonie, protože jsme byli ujištěni, že nás volá Bůh hlásat jim radostnou zvěst.
11Vypluli jsme z Troady a jeli jsme rovnou do Samothrake a následujícího dne do Neapole,
12odtamtud pak do Filipp; je to první město v té části Makedonie, a osada. V tom městě jsme pobyli několik dní.
13V sobotu jsme vyšli za bránu k řece, kde se nám zdálo, že je modlitebna; i posadili jsme se a mluvili k ženám, které se sešly.
14Poslouchala i jedna žena jménem Lydie, prodavačka nachu z města Thyatiry, ctitelka jednoho Boha. A Pán jí otevřel srdce, aby pozorně naslouchala tomu, co Pavel mluvil.
15Když byla pokřtěna ona i její dům, zaprosila: „Jestliže jste usoudili, že jsem věřící v Pána, vejděte do mého domu a zůstávejte tam.“ A přinutila nás.
16Jednou pak na cestě do modlitebny nás potkala jakási služebná, která měla věšteckého ducha a věštěním přinášela svým pánům značný zisk.
17Ta chodila za Pavlem a za námi a křičela: „Tito lidé jsou služebníci Boha nejvyššího a zvěstují vám cestu spásy.“
18To pak činila po mnoho dní. Pavla to rozmrzelo; i obrátil se a řekl duchu: „Přikazuji ti ve jménu Ježíše Krista, abys z ní vyšel!“ A v tu chvíli vyšel.
19Když pak její páni viděli, že jim unikla naděje na zisk, chopili Pavla a Silu a vlekli je na náměstí k předákům.
20Předvedli je úřadům a řekli: „Tito lidé znepokojují naše město; jsou to Židé
21a hlásají zvyky, které my jakožto Římané nesmíme přijímat ani činit.“
22Tu lid povstal proti nim a úředníci jim strhli šaty a kázali je zmrskat.
23Když jim dali mnoho ran, vsadili je do vězení a nařídili žalářníkovi, aby je bedlivě střežil.
24A ten, protože dostal takový rozkaz, vsadil je do vnitřního vězení a sevřel jim nohy do klády.
25Kolem půlnoci se Pavel i Silas modlili a pěli chvály Bohu. Ostatní vězňové je poslouchali.
26Najednou však nastalo velké zemětřesení, takže se pohnuly základy žaláře. A hned se otevřely všechny dveře a všem se uvolnila pouta.
27Když žalářník procitl a spatřil dveře vězení otevřené, vytasil meč a chtěl se zabít, neboť se domníval, že vězňové utekli.
28Ale Pavel silně zakřikl: „Nečiň si nic zlého! Vždyť jsme zde všichni.“
29I požádal o světla, vběhl tam a s třesením padl před Pavlem a Silou,
30vyvedl je ven a řekl: „Pánové, co mám činit, abych byl spasen?“
31Oni pak řekli: „Věř v Pána Ježíše, a budeš spasen ty i tvůj dům.“
32I mluvili slovo Páně k němu a ke všem, kteří byli v jeho domě.
33A v té noční hodině je vzal, umyl jim rány a hned byl pokřtěn on i všichni jeho lidé.
34Pak je uvedl do domu, pohostil a veselil se s celým domem, že uvěřil v Boha.
35Když se však rozednilo, úředníci poslali biřice se vzkazem: „Propusť ty lidi.“
36Žalářník pak oznámil ta slova Pavlovi: „Úředníci poslali, abyste byli propuštěni. Nuže, vyjděte a jděte v pokoji.“
37Ale Pavel jim řekl: „Zmrskali nás veřejně a bez soudu, nás, římské občany, vsadili do I žaláře a teď nás tajně vyhánějí? Tak ne! Ale ať sami přijdou a vyvedou nás!“
38Biřici pověděli ta slova úředníkům. Když tedy uslyšeli, že jsou Římané, ulekli se.
39I přišli a odprosili je, vyvedli a žádali je, aby odešli z města.
40Vyšli tedy ze žaláře a šli k Lydii. A když spatřili bratry, potěšili je a odcestovali.