1Když prošli Amfipolí a Apollonií, přišli do Thessaloniky, kde byla židovská synagoga.
2Pavel pak jak obvykle vešel k nim a po tři soboty s nimi rozmlouval o Písmech;
3Vykládal je a dokazoval, že Mesiáš musel trpět a vstát z mrtvých, a že „ten Ježíš, kterého hlásám, je Mesiáš.“
4A někteří z nich uvěřili a připojili se k Pavlovi a Silovi, také velmi mnoho bohabojných Řeků a nemálo předních žen.
5Ale Židy to popudilo. I přibrali z pouliční chátry několik špatných mužů, způsobili hluk a vzbouřili město, obstoupili dům Jasonův a hledali je, aby je předvedli před lid.
6Když je však nenalezli, vlekli Jasona a některé bratry k náčelníkům města a křičeli: „Ti, kteří pobuřují svět, jsou i zde,
7a Jason je k sobě přijal. A ti všichni jednají proti ustanovením císařovým, neboť praví, že králem je jiný, totiž Ježíš.“
8Když to slyšel lid a náčelníci města, byli pobouřeni.
9A když přijali od Jasona a od ostatních záruku, propustili je.
10Bratři hned v noci vypravili Pavla a Silu do Beroe. A když tam přišli, odebrali se do židovské synagogy.
11Tito byli šlechetnější než Židé v Thessalonice. Přijali totiž slovo se vší ochotou a každodenně zkoumali Písma, zdali tomu tak jest.
12Mnoho z nich tedy a nemálo vznešených řeckých žen a mužů uvěřilo.
13Když se však thessaloničtí Židé dověděli, že Pavel kázal slovo Boží i v Beroe, přišli i tam a zneklidňovali a pobuřovali lid.
14Tehdy bratři hned vypravili Pavla, aby odešel až k moři; ale Silas a Timothej zůstali tam.
15Průvodci Pavlovi ho pak dovedli až do Athén, a když dostali pro Silu a Timotheje příkaz, aby za ním, co nejdřív přišli, odcestovali.
16Když je Pavel očekával v Athénách, rozněcoval se v něm duch při pohledu na město, jak je plno model.
17Rozmlouval tedy v synagoze se Židy a se ctiteli Boha a na náměstích denně s těmi, kdo byli právě přítomní.
18Při tom se s ním utkali i někteří epikurejští a stoičtí filosofové. A někteří říkali: „Co asi chce tento mluvka povídat?“ Jiní zase: „Zdá se, že je to hlasatel cizích božstev\; hlásal totiž Ježíše a vzkříšení z mrtvých.
19I chopili ho a zavedli na Areopag se slovy: „Smíme zvěděti, jaké je to nové učení, o kterém mluvíš?
20Vždyť podáváš našemu sluchu cosi podivného. Chceme totiž zvěděti, co to je.“
21Všichni Athéňané totiž a cizinci tam se zdržující neměli nic jiného na práci než povídat si něco nebo poslouchat něco nového.
22Pavel se tedy postavil doprostřed Areopagu a mluvil: „Athéňané! Pozoruji, že jste po každé stránce velice náboženští.
23Když jsem totiž procházel a prohlížel vaše posvátnosti, nalezl jsem i oltář s nápisem: Neznámému bohu. Co tedy neznáte a ctíte, to já vám zvěstuji.
24Bůh, který učinil svět a vše, co je v něm, poněvadž on je Pán nebe a země, nepřebývá v chrámech rukama udělaných,
25ani není obsluhován lidskýma rukama, jako by něco potřeboval, vždyť sám dává všem život i dýchání a všecko.
26Učinil z jednoho celé lidské pokolení, aby obývalo veškeren zemský povrch, určil stanovené období a hranice jejich přebývání,
27aby hledali Boha, zdali by se ho snad nějak domakali a nalezli, vždyť není daleko od každého z nás.
28V něm totiž žijeme, hýbáme se a jsme, jak řekli i někteří z vašich básníků: Jsme i jeho rod.
29Poněvadž jsme tedy rod Boží, nesmíme se domnívati, že je božstvo podobno zlatu nebo stříbru nebo kameni, umělecky vytvářenému a podle lidského výmyslu.
30Ale Bůh přehlédl ty doby nevědomosti a nyní oznamuje lidem, aby se všichni všude obraceli,
31protože ustanovil den, kdy bude spravedlivě soudit svět skrze muže, kterého k tomu určil, všem pak dal možnost uvěřit tím, že ho vzkřísil z mrtvých.“
32Jakmile uslyšeli o vzkříšení z mrtvých, jedni si tropili posměch, druzí zase pravili: „Poslechneme si tě o tom ještě jindy.“:
33Tak od nich Pavel odešel.
34Ale někteří muži se ho přidrželi a uvěřili; mezi nimi i Diviš Areopagita a žena jménem Damaris a s nimi i jiní.