1Potom odešel z Athén a přišel do Korintu.
2I nalezl jakéhosi Žida jménem Akvilu, rodem z Pontu, který nedávno přišel z Itálie, a jeho manželku Priscillu, protože Klaudius rozkázal, aby se všichni Židé stěhovali z Říma. I odebral se k nim,
3a protože uměl stejné řemeslo, zůstával u nich a pracoval; byli totiž řemeslem stanaři.
4Každou sobotu pak promlouval v synagoze a přesvědčoval Židy i Řeky.
5Když však přišel z Makedonie Silas a Timothej, Pavel se zcela věnoval kázání a dosvědčoval Židům, že Ježíš je Mesiáš.
6Ale když odpírali a rouhali se, vytřásl své roucho a řekl jim: „Vaše krev vám na hlavu. Já jsem čist, od této chvíle půjdu k pohanům.“
7I odešel odtamtud a vstoupil do domu nějakého ctitele Boha jménem Titus Justus, jehož dům přiléhal k synagoze.
8Krispus, představený synagogy, uvěřil v Pána s celým svým domem; také mnozí Korinťané, kteří ho poslouchali, věřili a dávali se pokřtít.
9V nočním vidění pak řekl Pán Pavlovi: „Neboj se, ale mluv a nemlč,
10protože já jsem s tebou a nikdo nesáhne na tebe, aby ti uškodil; mám totiž mnoho lidu v tomto městě.“
11I zůstal jeden rok a šest měsíců a učil u nich slovu Božímu.
12Potom za Galliona, tehdejšího místodržitele Achaje, povstali Židé společně proti Pavlovi, přivedli ho před soudní stolici
13a pravili: „Tenhle člověk přemlouvá lid, aby ctil Boha proti Zákonu.“
14Když se však Pavel chystal mluvit, Gallio řekl Židům: „Kdyby šlo o nějaké bezpráví nebo o bídný zločin, jednal bych s vámi, Židé, podle práva.
15Jde-li však o hádky, které se týkají slov, jmen a vašeho vlastního Zákona, to je vaše věc; v těch věcech já nechci být soudcem.“
16A odehnal je od soudní stolice.
17Tu všichni chopili Sosthena, představeného synagogy, a bili ho před soudní stolicí; ale Gallio na to nic nedbal.
18Pavel tam pobyl ještě mnoho dní, pak se rozloučil s bratry a vyplul do Sýrie a s ním Priscilla a Akvila; ten si dal v Kenchris oholit hlavu, neboť měl slib.
19Dospěli do Efesu a tam je nechal; sám pak vešel do synagogy a rozmlouval se Židy.
20Když ho však prosili, aby u nich zůstal delší čas, nesvolil,
21ale při rozloučení řekl: „Podle vůle Boží se k vám zase vrátím“, a odplul z Efesu.
22Když přijel do Caesareje, vystoupil (do Jerusalema), pozdravil církev a sestoupil do Antiochie.
23Po krátkém pobytu v ní odešel a procházel pořadem krajinu Galatskou a Frygií a utvrzoval všechny učedníky.
24Přišel pak do Efesu nějaký Žid jménem Apollos, rodem z Alexandrie, řečník a mocný v Písmech.
25Ten byl poučen o cestě Páně a se zápalem ducha mluvil a učil zevrubně věcem o Ježíši, ač znal jen křest Janův.
26Ten tedy počal neohroženě mluvit v synagoze. Když ho však slyšeli Priscilla a Akvila, ujali se ho a vyložili mu důkladněji Boží cestu.
27Když chtěl jít do Achaje, bratři ho povzbudili a napsali učedníkům, aby ho přijali. Když tam přišel, přispěl milostí mnoho těm, kdož uvěřili.
28Neboť pádně usvědčoval veřejně Židy a dokazoval jim Písmy, že Ježíš je Mesiáš.