1V té době, kdy Apollo byl v Korintě, Pavel prošel horními kraji a přišel do Efesu. Tam nalezl některé učedníky
2a otázal se jich: „Přijali jste Ducha svatého, když jste uvěřili?“ I odpověděli mu: „Ale ani jsme neslyšeli, že je Duch svatý.“
3Řekl pak: „V co jste tedy byli pokřtěni?“ Oni pravili: „V křest Janův.“
4Pavel pak řekl: „Jan uděloval křest pokání a říkal lidu, aby uvěřili v toho, jenž přijde po něm, to je v Ježíše.“
5Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše.
6Když pak Pavel vložil na ně ruce, přišel na ně Duch svatý; i mluvili jazyky a prorokovali.
7Bylo jich všech asi dvanáct.
8Potom vešel do synagogy a po tři měsíce směle mluvil, rozmlouval a přesvědčoval o království Božím.
9Ale poněvadž se někteří zatvrzovali a nevěřili, ano tupili učení před shromážděnými lidmi, vzdálil se od nich, oddělil učedníky a denně rozmlouval ve škole Tyranově.
10To se pak dalo po dva roky, takže všichni obyvatelé Asie uslyšeli slovo Páně, Židé i Řekové.
11Bůh také Činil neobyčejné divy rukama Pavlovýma,
12takže přenášeli šátky a zástěry s jeho těla na nemocné, a nemoci je opouštěly a zlí duchové vycházeli.
13I někteří z potulných židovských zaklínačů se pokoušeli vzývat jméno Pána Ježíše nad posedlými od zlých duchů a říkali: „Zaklínám vás skrze Ježíše, kterého káže Pavel.“
14To pak činilo sedm synů jakéhosi Skevy, židovského velekněze.
15Než zlý duch jim odpověděl: „Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?“
16A člověk, v kterém byl zlý duch, se na ně vrhl, oba ovládl a přemohl je, takže nazí a zranění utekli z toho domu.
17To se pak rozneslo mezi všemi Židy a Řeky, kteří bydleli v Efesu, i padla bázeň na ně na všechny a jméno Pána Ježíše bylo oslaveno.
18Mnozí z těch, kdo uvěřili, přicházeli vyznávat a ohlašovat své skutky,
19A mnozí z těch, kdo se zabývali kouzly, snesli knihy a přede všemi je spálili. I spočítali jejich cenu a shledali, že byly za padesát tisíc stříbrných.
20Takto slovo rostlo a vzmáhalo se podle Boží síly.
21Když bylo po všem, Pavel si v duchu umínil, že přes Makedonii a Achaji půjde do Jerusalema, a řekl: „Až tam pobudu, musím navštívit i Řím.“
22Do Makedonie pak poslal dva ze svých přisluhovatelů, Timotheje a Erasta, sám však zůstal nějakou dobu v Asii.
23V tom čase však nastalo nemalé pobouření pro to učení.
24Jeden zlatník totiž, jménem Demetrios, který dělal stříbrné chrámečky Artemidiny a poskytoval řemeslníkům nemalý výdělek,
25svolal je i dělníky přitom zaměstnané a řekl: „Mužové, víte, že tato práce přináší nám snadný zisk,
26a vidíte i slyšíte, že tento Pavel přemlouváním odvrátil mnoho lidí nejen v Eřesu, nýbrž skoro po celé Asii, neboť říkal: ,To nejsou bohové, kteří jsou děláni rukama.'
27Nejen nám hrozí nebezpečí, že toto odvětví živnosti upadne v opovržení, nýbrž i chrám velké bohyně Artemidy nebude za nic pokládán; ano, ona počíná být zbavována i vznešenosti, kterou ctí celá Asie a celý svět.“
28Jakmile to uslyšeli, pojal je prudký hněv a křičeli: „Velká je Artemis Efesanů!“
29Město se pak naplnilo zmatkem a vše se hromadně hnalo do divadla; strhli pak s sebou Makedonce Gaja a Aristarcha, Pavlovy to průvodce na cestách.
30Když chtěl Pavel vejít mezi lid, učedníci mu v tom zabránili.
31Ano i někteří předáci z Asie, Pavlovi přátelsky naklonění, vzkázali mu a prosili ho, aby se nevydával do divadla.
32Každý tedy křičel něco jiného, neboť shromáždění bylo zmateno a většina nevěděla, proč se sešli.
33I vytáhli ze zástupu Alexandra, poněvadž ho Židé postrkovali vpřed. Alexander pak pokynul rukou, že se chce před lidem hájit.
34Jakmile v něm však poznali Žida, všichni jedním hlasem křičeli skoro po dvě hodiny: „Velká je Artemis Efesanů!“
35Když městský tajemník uklidnil dav, promluvil: „Efesané! Kdo pak z lidí neví, že město Efes je strážcem chrámu velké Artemidy a její podoby spadlé s nebe!
36Poněvadž to nelze popřít, musíte se uklidnit a nečinit nic ukvapeně.
37Neboť přivedli jste tyto lidi; oni však nejsou ani svatokrádci, ani rouhači naší bohyně.
38Má-li však Demetrios a s ním jeho řemeslníci proti někomu stížnost, konávají se veřejná zasedání a jsou tu místodržitelé; ať si to navzájem vyřídí žalobou.
39A dožadujete-li se ještě něčeho jiného, může se to vyřídit v zákonném shromáždění.
40Vždyť jsme i v nebezpečí, že budeme obžalováni z povstání pro dnešek, neboť není příčiny, kterou bychom mohli odůvodnit toto shluknutí.“
41A když to řekl, rozpustil shromáždění.