Bible

1 V té době, kdy Apollo byl v Korintě, Pavel prošel horními kraji a přišel do Efesu. Tam nalezl některé učedníky 2 a otázal se jich: „Přijali jste Ducha svatého, když jste uvěřili?“ I odpověděli mu: „Ale ani jsme neslyšeli, že je Duch svatý.“ 3 Řekl pak: „V co jste tedy byli pokřtěni?“ Oni pravili: „V křest Janův.“ 4 Pavel pak řekl: „Jan uděloval křest pokání a říkal lidu, aby uvěřili v toho, jenž přijde po něm, to je v Ježíše.“ 5 Když to uslyšeli, dali se pokřtít ve jméno Pána Ježíše. 6 Když pak Pavel vložil na ně ruce, přišel na ně Duch svatý; i mluvili jazyky a prorokovali. 7 Bylo jich všech asi dvanáct. 8 Potom vešel do synagogy a po tři měsíce směle mluvil, rozmlouval a přesvědčoval o království Božím. 9 Ale poněvadž se někteří zatvrzovali a nevěřili, ano tupili učení před shromážděnými lidmi, vzdálil se od nich, oddělil učedníky a denně rozmlouval ve škole Tyranově. 10 To se pak dalo po dva roky, takže všichni obyvatelé Asie uslyšeli slovo Páně, Židé i Řekové. 11 Bůh také Činil neobyčejné divy rukama Pavlovýma, 12 takže přenášeli šátky a zástěry s jeho těla na nemocné, a nemoci je opouštěly a zlí duchové vycházeli. 13 I někteří z potulných židovských zaklínačů se pokoušeli vzývat jméno Pána Ježíše nad posedlými od zlých duchů a říkali: „Zaklínám vás skrze Ježíše, kterého káže Pavel.“ 14 To pak činilo sedm synů jakéhosi Skevy, židovského velekněze. 15 Než zlý duch jim odpověděl: „Ježíše znám a o Pavlovi vím, ale kdo jste vy?“ 16 A člověk, v kterém byl zlý duch, se na ně vrhl, oba ovládl a přemohl je, takže nazí a zranění utekli z toho domu. 17 To se pak rozneslo mezi všemi Židy a Řeky, kteří bydleli v Efesu, i padla bázeň na ně na všechny a jméno Pána Ježíše bylo oslaveno. 18 Mnozí z těch, kdo uvěřili, přicházeli vyznávat a ohlašovat své skutky, 19 A mnozí z těch, kdo se zabývali kouzly, snesli knihy a přede všemi je spálili. I spočítali jejich cenu a shledali, že byly za padesát tisíc stříbrných. 20 Takto slovo rostlo a vzmáhalo se podle Boží síly. 21 Když bylo po všem, Pavel si v duchu umínil, že přes Makedonii a Achaji půjde do Jerusalema, a řekl: „Až tam pobudu, musím navštívit i Řím.“ 22 Do Makedonie pak poslal dva ze svých přisluhovatelů, Timotheje a Erasta, sám však zůstal nějakou dobu v Asii. 23 V tom čase však nastalo nemalé pobouření pro to učení. 24 Jeden zlatník totiž, jménem Demetrios, který dělal stříbrné chrámečky Artemidiny a poskytoval řemeslníkům nemalý výdělek, 25 svolal je i dělníky přitom zaměstnané a řekl: „Mužové, víte, že tato práce přináší nám snadný zisk, 26 a vidíte i slyšíte, že tento Pavel přemlouváním odvrátil mnoho lidí nejen v Eřesu, nýbrž skoro po celé Asii, neboť říkal: ,To nejsou bohové, kteří jsou děláni rukama.' 27 Nejen nám hrozí nebezpečí, že toto odvětví živnosti upadne v opovržení, nýbrž i chrám velké bohyně Artemidy nebude za nic pokládán; ano, ona počíná být zbavována i vznešenosti, kterou ctí celá Asie a celý svět.“ 28 Jakmile to uslyšeli, pojal je prudký hněv a křičeli: „Velká je Artemis Efesanů!“ 29 Město se pak naplnilo zmatkem a vše se hromadně hnalo do divadla; strhli pak s sebou Makedonce Gaja a Aristarcha, Pavlovy to průvodce na cestách. 30 Když chtěl Pavel vejít mezi lid, učedníci mu v tom zabránili. 31 Ano i někteří předáci z Asie, Pavlovi přátelsky naklonění, vzkázali mu a prosili ho, aby se nevydával do divadla. 32 Každý tedy křičel něco jiného, neboť shromáždění bylo zmateno a většina nevěděla, proč se sešli. 33 I vytáhli ze zástupu Alexandra, poněvadž ho Židé postrkovali vpřed. Alexander pak pokynul rukou, že se chce před lidem hájit. 34 Jakmile v něm však poznali Žida, všichni jedním hlasem křičeli skoro po dvě hodiny: „Velká je Artemis Efesanů!“ 35 Když městský tajemník uklidnil dav, promluvil: „Efesané! Kdo pak z lidí neví, že město Efes je strážcem chrámu velké Artemidy a její podoby spadlé s nebe! 36 Poněvadž to nelze popřít, musíte se uklidnit a nečinit nic ukvapeně. 37 Neboť přivedli jste tyto lidi; oni však nejsou ani svatokrádci, ani rouhači naší bohyně. 38 Má-li však Demetrios a s ním jeho řemeslníci proti někomu stížnost, konávají se veřejná zasedání a jsou tu místodržitelé; ať si to navzájem vyřídí žalobou. 39 A dožadujete-li se ještě něčeho jiného, může se to vyřídit v zákonném shromáždění. 40 Vždyť jsme i v nebezpečí, že budeme obžalováni z povstání pro dnešek, neboť není příčiny, kterou bychom mohli odůvodnit toto shluknutí.“ 41 A když to řekl, rozpustil shromáždění.