1Když nepokoj přestal, Pavel svolal učedníky, povzbudil je, rozloučil se a dal se na cestu do Makedonie.
2Prošel pak těmi kraji, povzbudil je mnohou řečí a přišel do Řecka.
3Po tříměsíčním pobytu se chystal odejít do Sýrie, ale Židé mu činili úklady, a proto se rozhodl vrátit přes Makedonii.
4I doprovodil ho Sopater z Beroe, syn Parrhův, z Thessaloničanů Aristarchus a Sekundus, též Gajus z Derbe a Timothej, a Asiaté Tychikus a Trofimus.
5Ti nás předešli a čekali na nás v Troadě.
6My pak po dnech přesných chlebů jsme vypluli z Filipp a za pět dní jsme k nim přišli do Troady, kde jsme pobyli sedm dní.
7A když jsme se prvního dne v týdnu sešli k lámání chleba, Pavel s nimi rozmlouval před odjezdem příštího dne a protáhl řeč až do půlnoci.
8Bylo pak mnoho lamp v horní místnosti, kde jsme byli shromážděni.
9V okně však seděl nějaký mladík, jménem Eutychus. Když Pavel dlouho mluvil, upadl do hlubokého spánku a spánkem přemožen spadl z třetího poschodí a zdvihli ho mrtvého.
10Pavel však sestoupil, položil se naň, objal ho a řekl:,Nezneklidňujte se, neboť duše je v něm.“
11Potom šel nahoru, rozlámal chléb a pojedl. Mluvil ještě dlouho do svítání a tak odešel.
12Mládence pak přivedli živého a byli nemálo potěšeni.
13My pak jsme šli na loď napřed a odpluli jsme do Assu, kde jsme měli přibrat Pavla; tak totiž nařídil, kdežto sám chtěl jít pěšky.
14Když se s námi setkal v Assu, vzali jsme ho a přijeli do Mitylene.
15A odtamtud jsme jeli dále, až druhého dne jsme se dostali proti Chiu, následujícího dne pak jsme zastavili u Samu a den poté jsme přistáli v Miletu.
16Pavel si totiž umínil minout Efes, aby neztrácel čas v Asii. Neboť spěchal, aby podle možnosti byl o letnicích v Jerusaleme.
17Z Miletu pak poslal do Efesu a povolal si starší církve.
18Když k němu přišli, promluvil k nim: „Vy víte, jak od prsního dne, kdy jsem vstoupil do Asie, jsem žil s vámi po všechen čas,
19že jsem sloužil Pánu se vší pokorou, v slzách a ve zkouškách, které mě potkaly pro úklady Židů;
20kterak jsem neopominul nic z toho, co by vám prospělo, abych vám to nehlásal a neučil vás veřejně i po domech,
21vydávaje svědectví Židům i Řekům o obrácení k Bohu a o víře v Pána našeho Ježíše.“
22„A hle, nyní, poután duchem, ubírám se do Jerusalema a nevím, co mě tam potká;
23leda že mi Duch svatý od města k městu osvědčuje a říká, že mě čekají pouta a soužení.
24Ale vůbec si necením svého života, jen když dokonám svůj běh a svou službu, kterou jsem přijal od Pána Ježíše, abych svědčil o radostné zvěsti Boží milosti.“
25„A hle, nyní vím, že již nespatříte mou tvář vy všichni, mezi nimiž jsem chodil a hlásal království.
26Proto dosvědčuji tohoto dne před vámi: jsem číst od krve všech lidí;
27neboť jsem se nevyhnul tomu, abych vám nezvěstoval celý úradek Boží.
28Dbejte na sebe i na celé stádce, v kterém vás Duch svatý ustanovil biskupy, abyste spravovali Boží církev, kterou si dobyl vlastní krví.
29Já vím, že po mém odchodu vejdou mezi vás draví vlci, a ti že neušetří stádce.
30I z vás samých povstanou muži, kteří budou mluvit řeči převrácené, aby za sebou strhli učedníky.
31Proto bděte a pamatujte, že po tři léta ve dne v noci se slzami jsem každého z vás neustále napomínal.“
32„A nyní vás odporučuji Bohu a slovu jeho milosti; on vás může vzdělat a dát dědictví mezi všemi posvěcenými.
33Po ničím zlatě, stříbře ani Šatu jsem nedychtil.
34Sami víte, že o všechny potřeby mé i mých společníků se postaraly tyto ruce.
35Ve všem jsem vám ukázal., že takovou prací třeba se ujímat slabých a pamatovat na slova Pána Ježíše, protože on řekl: „Blaženější je dávat než brát.“
36A když to řekl, poklekl a s nimi se všemi se pomodlil.
37Všichni pak se dali do velkého pláče, padli Pavlovi kolem krku a líbali ho,
38neboť velmi se rmoutili pro slovo, které řekl, že více nespatří jeho tvář. Potom ho doprovodili k lodi.