Acts 21
1 Když jsme se od nich odtrhli a pluli, dojeli jsme přímým během ke Kóu, druhého dne pak k Rhodu a odtamtud do Patary.
2 I nalezli jsme loď, která byla na cestě do Fénicie, vstoupili jsme na ni a odpluli.
3 Když pak jsme se přiblížili na dohled Kypru, nechali jsme jej vlevo, pluli jsme do Sýrie a přistáli jsme v Tyru. Tam totiž loď měla složit náklad.
4 Proto jsme vyhledali učedníky a zůstali tam sedm dní. Ti řekli Pavlovi skrze Ducha, aby nevystupoval do Jerusalema.
5 Když však tyto dni uplynuly, vyšli jsme a ubírali jsme se dále, všichni pak nás doprovázeli se svými manželkami a dětmi až za město; na břehu jsme poklekli a pomodlili jsme se.
6 Když jsme se vespolek rozloučili, vstoupili jsme na loď, oni pak se vrátili domů.
7 My však jsme dokončili plavbu z Tyru a dojeli do Ptolemaidy, kde jsme pozdravili bratry a zůstali u nich jeden den.
8 Druhého dne pak jsme vyjeli a dostali jsme se do Caesareje. I vešli jsme do domu evangelisty Filipa; to byl jeden ze sedmi, a zůstali jsme u něho.
9 Měl Čtyři dcery panny, které prorokovaly.
10 Když jsme tam prodleli více dní, přišel z Judska jeden prorok jménem Agabus.
11 I přistoupil k nám, vzal Pavlův pás, svázal si nohy i ruce a řekl: „Toto praví Duch svatý: Muže, kterému patří tento pás, takto svážou Židé v Jerusalemě a vydají ho do rukou pohanů.“
12 Jakmile jsme to uslyšeli, prosili jsme ho my i tamější lidé, aby nevystupoval do Jerusalema.
13 Tu Pavel odpověděl: „Co to děláte, že pláčete a rozdíráte mi srdce? Vždyť já jsem odhodlán nejen dát se svázat, nýbrž i zemřít v Jerusalemě pro jméno Pána Ježíše.“
14 Když jsme ho však nemohli přemluvit, přestali jsme a řekli: „Staň se vůle Páně!“
15 Po těch dnech jsme se přichystali a šli vzhůru do Jerusalema.
16 Šli pak s námi i někteří učedníci z Caesareje a ti nás vedli k jakémusi Mnasonovi z Kypru, dávnému učedníku, u něhož jsme se měli uhostit.
17 Když jsme přišli do Jerusalema, bratři nás ochotně přijali.
18 Druhého dne pak šel s námi Pavel k Jakubovi, kde se sešli všichni starší.
19 I pozdravil je a vypravoval dopodrobna, co Bůh vykonal mezi pohany skrze jeho službu.
20 Když to uslyšeli, chválili Boha a jemu řekli: „Vidíš, bratře, kolik desetitisíců mezi Židy uvěřilo, a ti všichni horlí pro Zákon.
21 Byli však o tobě zpraveni, že učíš Židy, kteří žijí mezi pohany, aby odpadli od Mojžíše, když říkáš, že nemají obřezávat své děti ani žít podle starých obyčejů.
22 Co tedy dělat? Jistě uslyší, že jsi přišel.
23 Učiň tedy, co ti pravíme: Jsou u nás čtyři muži, kteří mají na sobě slib.
24 Ty vezmi s sebou, projdi s nimi očistou a zaplať za ně, aby si mohli oholit hlavu; všichni pak poznají, že na těch zprávách o tobě nic není, ale že i ty se držíš Zákona a zachováváš ho.
25 A o pohanech, kteří uvěřili, nařídili jsme v dopise, že se mají zdržovat věcí obětovaných modlám, krve, zadušených zvířat a smilstva.“
26 Tehdy Pavel vzal s sebou následujícího dne ty muže, prošel s nimi očistou, vstoupil do chrámu a oznámil, kdy se končí dni očisty a kdy bude podána oběť za každého z nich.
27 Když se však končilo sedm dní, Židé z Asie ho spatřili v chrámě, pobouřili všechen lid a vztáhli naň ruce
28 a křičeli: „Izraelité, pomozte! To je ten člověk, který všechny všude učí proti národu a Zákonu a tomuto místu, ano i Řeky uvedl do chrámu a poskvrnil toto svaté místo.“
29 Viděli s ním totiž předtím v městě efeského Trofima a myslili, že ho Pavel uvedl do chrámu.
30 Celé město se zneklidnilo a nastalo srocení lidu. I chopili Pavla a táhli ho i mimo chrám, a brány byly hned zavřeny.
31 Když ho chtěli usmrtit, došlo k tisícníku čety oznámení, že se celý Jerusalem bouří.
32 Ten hned vzal vojáky a setníky a seběhl k nim. Když tedy spatřili tisícníka a vojáky, přestali Pavla bít.
33 Tu tisícník přistoupil, uchopil ho a rozkázal svázat ho i dvěma řetězy a tázal se, kdo je a co udělal.
34 V davu volal každý něco jiného. Když pro hluk nemohl nic jistého zvěděti, rozkázal vést ho do tábora.
35 Když pak přišel ke schodům, museli jej vojáci pro nápor davu nésti.
36 Množství lidu totiž šlo za ním a křičelo: „Pryč s nimi“
37 Když měl být již uveden do ležení, řekne Pavel tisícníkovi: „Smím ti něco říci?“ On odpověděl: „Umíš řecky?
38 Nejsi tedy ten Egypťan, který před těmito dny rozjitřil vzbouření a zavedl na poušť čtyři tisíce sikariů?“
39 Pavel však řekl: „Jsem ovšem Žid z Tarsu Kilikijského, občan města ne neznámého; prosím tě však, dovol mi promluvit k lidu.“
40 Když dovolil, Pavel stál na schodech a pokynul lidu. A když nastalo velké ticho, oslovil je hebrejsky a mluvil: