1„Bratři a otcové, poslyšte obranu, kterou k vám chci nyní mít.“
2Jakmile uslyšeli, že k nim mluví hebrejsky, ještě více se utišili. I mluví:
3„Já jsem Žid, narozený v Tarsu Kilikijském, ale byl jsem vychován v tomto městě, vzdělán u nohou Gamalielových ve vší přísnosti otcovského Zákona, byl jsem horlitelem pro Boha, jak jste dnes vy všichni.
4Já jsem pronásledoval toto učení až k smrti, poutal jsem a do vězení jsem uvrhoval muže i ženy,
5jak může o mně dosvědčit velekněz a všichni starší. Od nich jsem také dostal listiny k bratřím v Damašku a odebral se tam, abych i odtamtud přivedl svázané do Jerusalema k potrestání.“
6„Když však jsem se ubíral a blížil k Damašku, najednou o poledni ozářilo mě kolem bohaté světlo z nebe.
7Padl jsem na zem a uslyšel hlas, který mí pravil: ,Šavle, Šavle, proč mě pronásleduješ?'
8Já pak jsem odpověděl: ,Kdo jsi, pane?' Řekl mi: Já jsem Ježíš Nazaretský, kterého ty pronásleduješ.'
9Moji společníci viděli sice světlo, ale neslyšeli hlas toho, který ke mně mluvil.
10A řekl jsem: ,Co mám, Pane, činit?' Pán mi pak řekl:,Vstaň a jdi do Damašku, a tam se ti řekne vše, co je ti nařízeno učinit.'
11Když jsem neviděl od jasu onoho světla, byl jsem veden průvodci za ruku a přišel jsem do Damašku.“
12„Potom jakýsi Ananiáš, muž zbožný podle Zákona, kterému dávali dobré svědectví všichni Židé tam bydlící,
13přišel ke mně, postavil se a řekl mi:,Bratře Šavle, prohlédni!' A v touž chvíli jsem na něho prohlédl.
14On pak řekl: ,Bůh našich otců tě předem určil, abys poznal jeho vůli, viděl Spravedlivého a slyšel hlas z jeho úst;
15neboť mu budeš u všech lidí svědkem toho, co jsi viděl a slyšel.
16A nyní proč váháš? Vstaň, dej se pokřtít, obmyj své hříchy a vzývej jeho jméno.'
17Když jsem se pak vrátil do Jerusalema a modlil se v chrámě, upadl jsem do vytržení mysli
18a viděl jsem ho, jak ke mně mluví: ,Pospěš si a rychle opusť Jerusalem, poněvadž nepřijmou tvé svědectví o mně.'
19I řekl jsem: ,Pane, oni vědí, že já jsem zavíral do žalářů a bil jsem v synagogách ty, kdo v tebe věřili;
20a když byla prolévána krev tvého svědka Štěpána, také jsem stál při tom, souhlasil jsem a hlídal jsem šaty těch, kdo jej zabíjeli.
21A řekl mi: Jdi, neboť já tě pošlu daleko mezi pohany.'“
22Poslouchali ho však až po toto slovo a pak s křikem volali: „Pryč se země s takovým člověkem, neboť nesmí dále žít.“
23Protože hlučeli, odvrhovali pláště a házeli prach do vzduchu,
24tisícník rozkázal, aby byl zaveden do tábora a nařídil s bičováním ho vyslýchat, aby zvěděl, proč na něho tak křičeli.
25Když ho však přivázali řemeny, Pavel řekl setníkovi, který stál u toho: „Je vám dovoleno bičovat římského občana, a to neodsouzeného?“
26Jakmile to setník uslyšel, přistoupil k tisícníkovi a hlásil mu: „Co to chceš činit? Vždyť ten člověk je římský občan!“ “
27Tisícník pak přistoupil a řekl mu: „Pověz mi, jsi Říman?“ On pak pravil: „Ano.“
28Tisícník odpověděl: „Já jsem dosáhl toho občanství za mnoho peněz.“ A Pavel řekl: „Já jsem se v něm už narodil.“
29Proto hned od něho odstoupili ti, kdo ho měli s týráním vyslýchat. A tisícník se lekl, když zvěděl, že je Říman a že ho dal spoutat.
30Chtěl pak druhého dne zjistit, z čeho jej Židé obviňují; dal ho rozvázat a přikázal velekněžím a celé veleradě, aby se sešli; i přivedl Pavla a postavil ho mezi ně.