1Pavel upřel zrak na veleradu a řekl: „Bratři! Až do dneška žil jsem před Bohem s naprosto dobrým svědomím.“
2Ale velekněz Ananiáš poručil těm, kdo stáli u něho, aby ho udeřili přes ústa.
3Tu Pavel řekl k němu: „Tebe udeří Bůh, obílená stěno! Také ty tu sedíš, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu kážeš mě udeřit?“
4A ti, kdo tu stáli, řekli: „Božího velekněze tupíš?“
5Pavel pak pravil: „Nevěděl jsem, bratři, že je to velekněz. Vždyť je psáno: Nebudeš hanět knížete svého lidu.“
6Poněvadž Pavel poznal, že jedna část je sadducejská a druhá farizejská, zvolal ve veleradě: „Bratři, já jsem farizeus, syn farizeů. Pro naději ve vzkříšení z mrtvých jsem souzeni“
7A když to řekl, nastala roztržka mezi farizeji a sadduceji a shromáždění se rozštěpilo.
8Sadduceové totiž praví, že není vzkříšení, ani anděla, ani ducha, farizeové však vyznávají obojí.
9I povstal velký křik. A někteří vykladatelé Písma z farizejské strany povstali, přeli se a volali: „Neshledáváme na tom člověku nic zlého. Což mluvil-li k němu duch nebo anděl?“
10Když se rozjitření rozmohlo, tisícník se pak bál, aby Pavla nerozsápali, rozkázal vojákům sestoupit, vytrhnout ho z jejich středu a zavést do tábora.
11Následující noci Pán k němu přistoupil a řekl: „Neztrácej odvahu! Neboť jako jsi svědčil o mně v Jerusalemě, tak musíš svědčit i v Římě.“
12Jak se rozednilo, srotili se Židé a zapřísáhli se, že nebudou jíst ani pít, dokud nezabijí Pavla.
13Těch mužů, kteří se takto spikli, bylo víc než čtyřicet.
14Ti přišli k velekněžím a starším a prohlásili: „My jsme se slavnostně zapřísáhli, že ničeho neokusíme, dokud nezabijeme Pavla.
15Proto je nyní na vás, abyste s veleradou hlásili tisícníkovi, že vám ho má předvésti, jako byste chtěli jeho věc důkladněji vyšetřit. My pak jsme přichystáni zabít ho, dříve než se přiblíží.“
16Když však uslyšel o úkladech syn sestry Pavlovy, šel, dostal se do tábora a oznámil to Pavlovi.
17Pavel si pak zavolal jednoho setníka a řekl mu: „Doveď tohoto mládence k tisícníkovi, poněvadž mu má co oznámit.“
18On ho tedy vzal a zavedl k tisícníkovi se slovy: „Vězeň Pavel si mě zavolal a žádal, abych zavedl tohoto mládence k tobě, poněvadž ti má co říci.“
19Tisícník ho vzal za ruku, odstoupil s ním do soukromí a tázal se ho: „Co mi to máš oznámiti?“
20Řekl pak: „Židé se smluvili, že tě požádají, abys zítra předvedl Pavla do velerady, jako by chtěla jeho věc důkladněji vyšetřit.
21Ale ty jim nevěř! Neboť přes čtyřicet mužů z nich činí mu úklady; ti se totiž zapřísáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou připraveni a čekají jen na příslib od tebe.“
22Tisícník pak propustil mládence s příkazem: „Nikomu neříkej, co jsi mi prozradil!“
23I zavolal si dva setníky a řekl: „Od třetí hodiny noční mějte pohotově pro cestu do Caesareje dvě stě vojáků, sedmdesát jezdců a dvě stě kopiníků.
24Také přistrojte jezdecká zvířata, abyste na ně posadili Pavla a v bezpečí ho doprovodili k vladaři Felixovi.“
25Napsal pak list tohoto znění:
26„Klaudius Lysias zdraví slovutného vladaře Felixa!
27Tohoto muže jali Židé a když se ho chystali zabít, zakročil jsem s vojskem a vytrhl jej, poněvadž jsem se dověděl, že je Říman.
28Poněvadž jsem chtěl zvěděti, z čeho ho obviňují, zavedl jsem ho do jejich velerady.
29I shledal jsem, že obvinění se týká sporu o jejich Zákon, ale že nejde o provinění, které zasluhuje smrt nebo žalář.
30Když mi pak bylo doneseno o úkladech, které tomu muži strojí, hned jsem ti ho poslal; zároveň jsem oznámil žalobcům, že mají vést při proti němu před tebou. Buď zdráv!“
31Vojáci tedy, jak jim bylo nařízeno, j vzali Pavla a dovedli ho v noci do Antipatridy.
32Druhého dne přenechali jezdcům, aby ho doprovodili, samí pak se vrátili do tábora.
33Když dojeli do Caesareje, odevzdali vladaři list a postavili před něj i Pavla.
34Přečtl jej a otázal se, z které provincie pochází, a když se dozvěděl, že z Kilikie,
35řekl: „Vyslechnu tě, až přijdou I také tvoji žalobci\; a rozkázal, aby ho hlídali v Herodově vládní budově.