Bible

1 Pavel upřel zrak na veleradu a řekl: „Bratři! Až do dneška žil jsem před Bohem s naprosto dobrým svědomím.“ 2 Ale velekněz Ananiáš poručil těm, kdo stáli u něho, aby ho udeřili přes ústa. 3 Tu Pavel řekl k němu: „Tebe udeří Bůh, obílená stěno! Také ty tu sedíš, abys mě soudil podle Zákona, a proti Zákonu kážeš mě udeřit?“ 4 A ti, kdo tu stáli, řekli: „Božího velekněze tupíš?“ 5 Pavel pak pravil: „Nevěděl jsem, bratři, že je to velekněz. Vždyť je psáno: Nebudeš hanět knížete svého lidu.“ 6 Poněvadž Pavel poznal, že jedna část je sadducejská a druhá farizejská, zvolal ve veleradě: „Bratři, já jsem farizeus, syn farizeů. Pro naději ve vzkříšení z mrtvých jsem souzeni“ 7 A když to řekl, nastala roztržka mezi farizeji a sadduceji a shromáždění se rozštěpilo. 8 Sadduceové totiž praví, že není vzkříšení, ani anděla, ani ducha, farizeové však vyznávají obojí. 9 I povstal velký křik. A někteří vykladatelé Písma z farizejské strany povstali, přeli se a volali: „Neshledáváme na tom člověku nic zlého. Což mluvil-li k němu duch nebo anděl?“ 10 Když se rozjitření rozmohlo, tisícník se pak bál, aby Pavla nerozsápali, rozkázal vojákům sestoupit, vytrhnout ho z jejich středu a zavést do tábora. 11 Následující noci Pán k němu přistoupil a řekl: „Neztrácej odvahu! Neboť jako jsi svědčil o mně v Jerusalemě, tak musíš svědčit i v Římě.“ 12 Jak se rozednilo, srotili se Židé a zapřísáhli se, že nebudou jíst ani pít, dokud nezabijí Pavla. 13 Těch mužů, kteří se takto spikli, bylo víc než čtyřicet. 14 Ti přišli k velekněžím a starším a prohlásili: „My jsme se slavnostně zapřísáhli, že ničeho neokusíme, dokud nezabijeme Pavla. 15 Proto je nyní na vás, abyste s veleradou hlásili tisícníkovi, že vám ho má předvésti, jako byste chtěli jeho věc důkladněji vyšetřit. My pak jsme přichystáni zabít ho, dříve než se přiblíží.“ 16 Když však uslyšel o úkladech syn sestry Pavlovy, šel, dostal se do tábora a oznámil to Pavlovi. 17 Pavel si pak zavolal jednoho setníka a řekl mu: „Doveď tohoto mládence k tisícníkovi, poněvadž mu má co oznámit.“ 18 On ho tedy vzal a zavedl k tisícníkovi se slovy: „Vězeň Pavel si mě zavolal a žádal, abych zavedl tohoto mládence k tobě, poněvadž ti má co říci.“ 19 Tisícník ho vzal za ruku, odstoupil s ním do soukromí a tázal se ho: „Co mi to máš oznámiti?“ 20 Řekl pak: „Židé se smluvili, že tě požádají, abys zítra předvedl Pavla do velerady, jako by chtěla jeho věc důkladněji vyšetřit. 21 Ale ty jim nevěř! Neboť přes čtyřicet mužů z nich činí mu úklady; ti se totiž zapřísáhli, že nebudou jíst ani pít, dokud ho nezabijí, a nyní jsou připraveni a čekají jen na příslib od tebe.“ 22 Tisícník pak propustil mládence s příkazem: „Nikomu neříkej, co jsi mi prozradil!“ 23 I zavolal si dva setníky a řekl: „Od třetí hodiny noční mějte pohotově pro cestu do Caesareje dvě stě vojáků, sedmdesát jezdců a dvě stě kopiníků. 24 Také přistrojte jezdecká zvířata, abyste na ně posadili Pavla a v bezpečí ho doprovodili k vladaři Felixovi.“ 25 Napsal pak list tohoto znění: 26 „Klaudius Lysias zdraví slovutného vladaře Felixa! 27 Tohoto muže jali Židé a když se ho chystali zabít, zakročil jsem s vojskem a vytrhl jej, poněvadž jsem se dověděl, že je Říman. 28 Poněvadž jsem chtěl zvěděti, z čeho ho obviňují, zavedl jsem ho do jejich velerady. 29 I shledal jsem, že obvinění se týká sporu o jejich Zákon, ale že nejde o provinění, které zasluhuje smrt nebo žalář. 30 Když mi pak bylo doneseno o úkladech, které tomu muži strojí, hned jsem ti ho poslal; zároveň jsem oznámil žalobcům, že mají vést při proti němu před tebou. Buď zdráv!“ 31 Vojáci tedy, jak jim bylo nařízeno, j vzali Pavla a dovedli ho v noci do Antipatridy. 32 Druhého dne přenechali jezdcům, aby ho doprovodili, samí pak se vrátili do tábora. 33 Když dojeli do Caesareje, odevzdali vladaři list a postavili před něj i Pavla. 34 Přečtl jej a otázal se, z které provincie pochází, a když se dozvěděl, že z Kilikie, 35 řekl: „Vyslechnu tě, až přijdou I také tvoji žalobci\; a rozkázal, aby ho hlídali v Herodově vládní budově.