1Kéž byste ode mne snesli trochu nerozumu! Ano, sneste mě!
2Neboť horlím o vás Boží horlivostí! Vždyť jsem vás zasnoubil jednomu muži, abych vás představil Kristu jako čistou pannu.
3Bojím se však, aby snad - jako had svedl Evu svou lstivostí, nezměnilo se vaše myšlení k horšímu od prostoty a čistoty vůči Kristu.
4Neboť přichází-li kdo hlásat jiného Ježíše, kterého jsme nehlásali, nebo přijímáte-li jiného ducha, kterého jste nepřijali, nebo jiné evangelium, které jste nedostali, to byste krásně snášeli.
5Myslím však, že nejsem v ničem za těmi nad-apoštoly.
6Neboť i když jsem nevzdělaný v řeči, nejsem však takový v poznání; vždyť je vám to o nás patrné v každé věci.
7Či jsem se dopustil hříchu, když jsem se pokořoval, abyste vy byli vyvýšeni, tím že jsem vám hlásal Boží radostnou zvěst zadarmo?
8Jiné církve jsem okupoval, když jsem přijal plat, abych vám mohl sloužit.
9A když jsem byl přítomen u vás a měl jsem nedostatek, nebyl jsem nikomu na obtíž. Neboť to, čeho se mi nedostávalo, doplnili bratři, kteří přišli z Makedonie; a vůbec jsem se chránil být vám na obtíž, a budu se chránit.
10Jako že je ve mně pravda Kristova, tato moje chlouba nebude utlumena v achajských krajích!
11Proč? Že vás nemiluji? Bůh to ví!
12Co však činím, budu dále činit, abych odňal záminku těm, kdo chtějí mít záminku, aby se shledalo, že v tom, čím se chlubí, jsou zrovna jako my.
13Neboť takoví lidé jsou lžiapoštolové, lstiví pracovníci, kteří se přestrojují za apoštoly Kristovy.
14A není divu; vždyť sám satan se přestrojuje za anděla světla.
15Není to tedy nic divného, jestliže i jeho služebníci se přestrojují za služebníky spravedlnosti; a jejich konec bude podle jejich skutků.
16Znovu říkám: Nikdo mě nepokládej za nerozumného; jestliže ano, přijměte mě jako nerozumného, abych se i já mohl trochu chlubit.
17Co mluvím, neříkám podle Pána, nýbrž jako v nerozumnosti, když se vychloubám s takovou jistotou.
18Protože se mnozí chlubí tělesným způsobem, i já se pochlubím.
19Vždyť rádi snášíte nerozumné, když jste sami rozumní.
20Neboť snášíte, jestliže vás někdo zotročuje, jestliže vás někdo vyjídá, jestliže vás obírá, jestliže se kdo vynáší, jestliže vás kdo bije do tváře.
21K (své) hanbě to pravím: v tom jsme byli jaksi slabí. Ale v čem si kdo troufá - v nerozumnosti to pravím, troufám si i já:
22Jsou Hebreové? Já také. Jsou Izraelité? Já také. Jsou potomci Abrahamovi? Já také.
23Jsou služebníci Kristovi? Mluvím jako bez rozumu: já více; v námahách mnohem hojněji, ve vězeních mnohem hojněji, v ranách nadmíru, v nebezpečí smrti častokrát.
24Od Židů jsem dostal pětkrát čtyřicet ran bez jedné;
25třikrát jsem byl mrskán, jednou kamenován, třikrát jsem ztroskotal, noc a den jsem se zmítal na mořských hlubinách;
26často na cestách, v nebezpečích na řekách, v nebezpečích od lupičů, v nebezpečích od svého národa, v nebezpečích od pohanů, v nebezpečích v městech, v nebezpečích na pouštích, v nebezpečích na moři, v nebezpečích mezi nepravými bratry,
27v námaze a svízeli, v častém bdění, v hladu a žízni, v častém postu, v zimě a nahotě.
28Nehledě k jiným věcem, ten denní nával ke mně, ta starost o všechny církve!
29Kdo je slabý, abych nebyl slabý i já? Kdo je ohrožen sváděním, aby to nerozpalovalo i mne?
30Je-li už třeba se chlubit, budu se chlubit svými slabostmi.
31Bůh a Otec Pána Ježíše ví, on, který je veleben na věky, že nelžu.
32V Damašku místodržitel krále Arety dal střežit město Damašek, aby se mě zmocnil;
33i byl jsem spuštěn v koši otvorem ve zdi a unikl jsem jeho rukám.