1Já pak sám, Pavel, vás napomínám pro tichost a mírnost Kristovu, - já, který bývám pokorný, když jsem přítomen mezi vámi, ale když jsem vzdálen, bývám na vás smělý.
2Ale prosím, abych, až přijdu, nemusel být smělý v té jistotě, s kterou bych se měl, jak prý myslím, odvážit na některé lidi, kteří se o nás domnívají, že žijeme podle těla.
3Žijeme ovšem v těle, ale nebojujeme j způsobem tělesným.
4Neboť zbraně našeho i boje nejsou tělesné, nýbrž od Boha, mocné k zboření pevností; boříme rozumování
5a každou stavbu, která se zdvíhá proti poznání Boha, jímáme každou mysl, aby poslouchala Krista,
6a jsme pohotoví potrestat každou neposlušnost, jakmile se naplní vaše poslušnost.
7Hleďte na to, co máte před očima! Je-li někdo přesvědčen, že je Kristův, ať jen u sebe zase uváží, že jako je Kristův on, tak i my.
8Neboť i kdybych se trochu více chlubil svou plnou mocí, kterou dal Pán k vašemu vzdělávání a ne k vaší zkáze, nebudu zahanben,
9aby se nezdálo, že vás chci listy strašiti;
10neboť „jeho listy“ - říkají - „jsou důrazné a silné, avšak osobní vystupování je chabé a řeč nicotná.“
11Takový člověk ať uváží: Jací jsme slovem skrze listy, když jsme nepřítomni, takoví (budem) i skutkem, až budeme přítomni.
12Neboť se neodvažujeme srovnávat nebo stavět na roven s těmi, kteří doporučují sami sebe; jsou totiž nerozumní, když se měří sami se sebou a přirovnávají se sami k sobě.
13My však se nebudeme vychloubat bez míry, nýbrž podle míry okrsku, který nám přidělil a vyměřil Bůh, dojít až i k vám.
14Vždyť ne tak, že bychom nedošli k vám, a teď se jen roztahujeme, ale dospěli jsme až i k vám v Kristově evangeliu;
15to se nechlubíme bez míry cizími námahami, ale máme naději, že, poroste-li vaše víra, vyrosteme mezi vámi ve shodě s naším okrskem, a ještě více,
16že budeme kázat radostnou zvěst v krajinách za vámi ležících, aniž se budeme vychloubat v cizím okrsku věcmi (už) hotovými.
17Kdo se pak chlubí, ať se chlubí v Pánu.
18Vždyť osvědčený muž není ten, kdo sám sebe doporučuje, nýbrž ten, koho Pán doporučuje.