1Je třeba se chlubit - prospěšné to ovšem není, přijdu k viděním a zjevením Páně.
2Znám člověka v Kristu, který před čtrnácti roky - zdali v těle, nevím, či mimo tělo, nevím, Bůh to ví - byl uchvácen až do třetího nebe.
3A vím o tom člověku zda v těle či mimo tělo, nevím, Bůh to ví,
4že byl uchvácen do ráje a uslyšel nevyslovitelná slova, která není člověku dovoleno vyslovit.
5Takovým člověkem se budu chlubit, sám sebou se však chlubit nebudu, leda svými slabostmi.
6Kdybych se totiž chtěl chlubit, nebudu nerozumný, vždyť budu povídat pravdu; než nechám toho, aby mě někdo nepokládal za něco více, než co na mně vidí neb ode mne slyší,
7i při nesmírných zjeveních. Proto, abych se nevyvyšoval, byl mi dán do těla trn, posel satanův, aby mě bil do tváře, abych se nevynášel.
8Kvůli tomu jsem třikrát prosil Pána, aby ode mne odstoupil.
9A řekl mi: „Má milost ti stačí; neboť moc se zdokonaluje v slabosti.“ Velmi rád se budu tedy chlubit svými slabostmi, aby se nade mnou rozprostřela moc Kristova.
10Proto mám zálibu v slabostech, v příkořích, v nouzi, v pronásledováních, v tísních pro Krista. Neboť, když jsem slabý, tehdy jsem silný.
11Stal jsem se nemoudrým; vy jste mě k tomu donutili. Já jsem měl totiž dostat doporučení od vás; vždyť jsem nezůstal v ničem za těmi nadapoštoly, třebaže nejsem nic.
12Znamení apoštola se mezi vámi udála ve všeliké trpělivostí, v zázracích, divech a mocných činech.
13V čem jste byli tedy zkráceni proti ostatním církvím, leč jen v tom, že já sám jsem vám nepřipadl na obtíž? Odpusťte mi tu křivdu.
14Hle, po třetí jsem připraven k vám přijít. A nebudu vám na obtíž; nehledám totiž vaše věci, nýbrž vás. Nemají zajisté děti shromažďovat rodičům, nýbrž rodiče dětem.
15Já pak milerád vynaložím vše, ano i sebe vyčerpám pro vaše duše. A když vás tak velice miluji, mám být méně milován?
16Ale budiž! Já jsem vám nepřipadl na obtíž; ale, chytrák, lapil jsem vás lstí.
17Těžil jsem z vás snad skrze ty, které jsem k vám poslal?
18Požádal jsem Tita a poslal s ním (ještě jednoho) bratra. Těžil z vás Titus? Nešli jsme v témž duchu? Což ne v týchž šlépějích?
19Dlouho si již myslíte, že se před vámi hájíme. Mluvíme před Bohem v Kristu; a to všecko, milovaní, pro vaše vzdělání.
20Obávám se totiž, abych, až přijdu, nenalezl vás takovými, jakými vás nechci; a vy abyste mě neshledali, jakého mě nechcete; aby nebyly svár, řevnivost, hněvy, prchlivosti, pomluvy, našeptavačství, nadutosti, znepokojování;
21aby mě můj Bůh, až zase přijdu, u vás nepokořil a abych nemusil truchlit nad mnohými, kteří dříve zhřešili, ale nedali se na pokání z nečistoty a smilství a chlípnosti, kterých se dopustili.