1Co se týče pak těch věcí, o kterých jste mi psali. Dobré je pro člověka nedotýkat se ženy.
2Ale pro (zabránění) smilství každý ať má svou manželku a každá ať má svého muže.
3Muž ať dává ženě, čím je povinen; stejně však i manželka mužovi.
4Žena nemá moci nad vlastním tělem, nýbrž muž; stejně však ani muž nemá moci nad vlastním tělem, nýbrž žena.
5Nezkracujte se navzájem, leč snad po dohodě na čas, abyste se mohli věnovat modlitbě; a zase buďte spolu, aby vás nepokoušel satan pro vaši zdrženlivost.
6To však pravím jako dovoleni, ne jako rozkaz.
7Přál bych si ovšem, aby všichni lidé byli jako i já. Ale každý má od Boha vlastní dar, jeden tak, druhý zase jinak.
8Neženatým a vdovám pravím: Dobré je pro ně, zůstanou-li tak, jako i já.
9Než nemohou-li se zdržet, ať vstoupí v manželství; neboť je lepší být v manželství, než být spalován.
10Ale těm, kteří jsou (už) v manželství, nařizuji ne já, nýbrž Pán: Žena ať neodchází od muže -
11a odejde-li, ať zůstane nevdaná nebo ať se smíří se svým mužem, a také muž ať nepropouští manželku.
12Ostatním pak pravím já, ne Pán: Má-li některý bratr za ženu nevěřící, a ta souhlasí s ním žít, ať ji nepropouští.
13A jestliže některá žena má za muže nevěřícího, a on souhlasí s ní žít, ať toho muže nepropouští!
14Neboť muž nevěřící je posvěcen kvůli ženě, a nevěřící žena je posvěcena kvůli bratru. Jinak by byly vaše děti nečisté, jsou však přece svaté!
15Ale chce-li nevěřící odejít, ať jde; neboť v takovém případě ani bratr, ani sestra nemohou být jako otroci; vždyť Bůh nás povolal k pokoji.
16Neboť odkud víš, ženo, že zachráníš muže? Nebo odkud víš, muži, že zachráníš ženu?
17Jinak žij každý tak, jak udělil Pán, jak každého povolal Bůh. A tak nařizuji ve všech církvích.
18Byl někdo obřezaný, když byl povolán? Ať (to poznamenání) neodstraňuje! Byl někdo neobřezaný, když byl povolán? Ať se nedává obřezat
19Obřízka není nic, a neobřízka není také nic, ale (rozhoduje) zachovávání Božích přikázání.
20Nechť každý trvá v tom stavu, v kterém byl povolán.
21Byl jsi otrokem, když jsi byl povolán? Nic na to nedbej; ale i když se můžeš stát svobodným, spíše z toho těž.
22Neboť ten, kdo byl povolán v Pánu jako otrok, je propuštěncem Páně; podobně ten, kdo byl povolán svobodný, je otrokem Kristovým.
23Byli jste vykoupeni, a draze! Nestávejte se otroky lidí!
24Bratři, každý ať zůstane před Bohem v tom, v čem byl povolán.
25O pannách však nemám příkazu Páně. Ale dávám radu jako ten, kdo dosáhl milosrdenství od Pána, takže je hoden víry.
26Myslím tedy, že je to dobré pro nynější strasti; ano je to dobré pro člověka takto býti.
27Jsi připoután k manželce? Nevyhledávej odloučení. Jsi odloučen od manželky? Nevyhledávej manželku.
28Ale oženíš-li se, nezhřešíš. A vdá-li se panna, nezhřeší. Takoví však budou mít tělesná trápení, a já vás šetřím.
29Ale pravím, bratři, toto: Času je nakrátko. Nezbývá, než aby i ti, kdo mají manželky, žili, jako by je neměli;
30a ti, kdo pláčou, jako by neplakali; a ti, kdo se radují, jako by se neradovali; a ti, kdo kupují, jako by nic neměli;
31a ti, kdo užívají tohoto světa, jako by ho neužívali; neboť tento viditelný svět pomíjí.
32Chtěl bych, abyste byli bez zneklidňujících starostí. Kdo nemá manželku, je starostlivý o věci Páně, jak by se líbil Pánu.
33Ale kdo má manželku, je starostlivý o věci světa, jak by se líbil manželce,
34a je rozdělen. A žena nevdaná a panna je starostlivá o věci Páně, aby byla svatá jak tělem, tak duchem. Ale vdaná je starostlivá o věci světa, jak by se líbila muži.
35Toto však pravím ve vašem zájmu, ne abych na vás vrhl osidlo, nýbrž mám na mysli to, co vás zušlechtí a umožní vám nerušené být u Pána.
36Ale domnívá-li se kdo, že by měl hanbu kvůli své panně, kdyby byla přestárlá, a cítí-li se povinen, aby se tak stalo, ať učiní, co chce; nehřeší; ať dojde k sňatku.
37Kdo však stojí pevně ve svém srdci a nic ho nenutí, ale může jednat podle vlastní vůle, a na tom se ustanovil ve vlastním srdci, že ji uchová pannou, dobře učiní.
38Tedy i ten, kdo vdá svou pannu, dobře činí, ale kdo ji nevdá, činí lépe.,
39Žena je vázána po tu dobu, dokud žije její muž. Ale zemře-li muž, je svobodná a může se vdáti, za koho chce; ovšem jen v Pánu.
40Bude však šťastnější, zůstane-li tak, jak jest, podle mé rady; domnívám se, že i já mám Ducha Božího.