1Odváží se někdo z vás, když má s druhým při, soudit se u hříšných, a ne u svatých?
2Což nevíte, že svatí budou soudit tento svět? A jestliže vámi je souzen tento svět, nejste hodni soudit maličkosti?
3Nevíte, že budeme soudit anděly? Cím spíše všední věci!
4Proto máte-li spory běžného života, za soudce ustanovte ty, kdo jsou méně ceněni v křesťanské obci.
5Pravím to k vašemu zahanbení. Což není mezi vámi žádný moudrý člověk, který by mohl rozsoudit své bratry?
6Bratr se však soudí s bratrem, a to u nevěřících!
7Vůbec to už je u vás chyba, že máte mezi sebou soudy. Proč raději bezpráví nesnášíte? Proč raději škodu netrpíte?
8Ale vy bezpráví působíte a ubližujete, a to bratřím.
9Což nevíte, že nespravedliví nebudou dědit Boží království? Nemylte se: ani smilníci, ani modláři, ani cizoložníci, ani změkčilí, ani chlapcomilci,
10ani zloději, ani lakomci, ani opilci, ani utrhači, ani lupiči nebudou dědit Boží království.
11A takoví jste někteří byli. Ale dali jste se obmýti, a byli jste posvěceni a byli jste ospravedlněni ve jménu Pána Ježíše Krista v Duchu našeho Boha.
12„Všecko je mi dovoleno“, ale všecko neprospívá. „Všecko je mi dovoleno\, ale já se nevydám v ničí moc.
13Pokrmy jsou pro břicho a břicho pro pokrmy. Ale Bůh ukončí užívání těchto obou. Tělo však není pro smilství, nýbrž pro Pána, a Pán pro tělo.
14Bůh pak, který vzkřísil Pána, i nás vzkřísí svou mocí.
15Nevíte, že vaše těla jsou údy Kristovy? Mám vzít tedy údy Kristu, a učiním je údy nevěstky? Nikdy!
16Což nevíte, že kdo přilne k nevěstce, je s ní jedno tělo? Neboť je řečeno: Budou dva v jednom těle.
17Kdo přilne k Pánu, je s ním jeden duch.
18Varujte se smilství! Každý hřích, kterého se člověk dopustí, je mimo tělo, avšak kdo smilní, hřeší proti vlastnímu tělu.
19A nevíte, že vaše údy jsou chrámem Ducha svatého, který je ve vás, kterého máte od Boha, a že nepatříte sobě?
20Byli jste totiž koupeni za vysokou cenu. Oslavujte proto Boha v svém těle!