1Co pak se týče věcí obětovaných modlám, víme, že všichni máme poznání. Poznání nadýmá, ale láska vzdělává.
2Jestliže se kdo domnívá, že má o něčem poznání, doposud nepoznal tak, jak je třeba znáti.
3Ale miluje-li kdo Boha, ten sdílí jeho poznání.
4Tedy o pokrmech obětovaných modlám: Víme, že modla ve světě není nic a že není leč jeden Bůh.
5Neboť ačkoliv jsou tak zvaní bohové buď na nebi nebo na zemi - jak je také mnoho bohů a mnoho pánů,
6ale pro nás je jeden Bůh, Otec, od něhož jsou všecky věci a my pro něho, a jeden Pán, Ježíš Kristus, skrze něhož jsou všecky věci, a i my skrze něho.
7Ale všichni nemají poznání. Někteří totiž až doposud, protože si zvykli na modlu, jedí to maso jako obětované modlám, a jejich svědomí, poněvadž je slabé, je poskvrňováno.
8Než pokrm nás Bohu nedoporučuje; neboť nebudeme bohatší, budeme-li jíst, aniž budeme zkráceni, nebudeme-li jíst.
9Buďte však opatrní, aby se snad tato vaše volnost nestala kamenem úrazu slabším.
10Neboť spatři-li někdo tebe, který máš poznání, že stoluješ v pohanském chrámě, zda se tím „nevzdělá“ svědomí toho, který je slabý, aby jedl maso obětované modlám?
11A tak tvé poznání působí záhubu slabému člověku, bratrovi, za něhož Kristus zemřel!
12Jestliže však takovým způsobem hřešíte proti bratrům a ubíjíte jejich slabé svědomí, proti Kristu hřešíte.
13Proto, je-li pokrm příležitostí k pohoršení pro mého bratra, na věky nebudu jíst maso, abych nepřiváděl k pádu svého bratra.