Zechariah 5
1 A zase jsem povznesl své oči a pohleděl jsem, a hle - letící svitek;
2 a řekl ke mně: Co ty vidíš? I řekl jsem: Já vidím letící svitek, jeho délka je dvacet loket a jeho šířka deset loket.
3 A řekl ke mně: Toto je kletba, jež vychází na tvář vší země, neboť každý, kdo krade, musí podle něho odtud být odklizen, a každý, kdo křivě přísahá, musí podle něho odtud být odklizen.
4 Vyvolám ji, prohlášeno Hospodinem zástupů; ona vejde do domu krádcova a do domu toho, jenž v mém jménu přísahá lživě, a bude vprostřed jeho domu nocovat a učiní mu konec i s jeho dřevy a s jeho kameny.
5 A ten anděl, jenž ve mně mluvil, vyšel a řekl ke mně: Nuže, povznes své oči a pohleď, co toto, jež vychází.
6 I řekl jsem: Co to? A řekl: Toto je éfa, jež vychází; a řekl: Toto je jejich vzhled ve vší zemi.
7 A hle, pozvedlo se okrouhlé víko z olova a tu seděla jedna žena uprostřed éfy,
8 a řekl: Toto je ta zlovůle; a uvrhl ji doprostřed éfy a na její otvor vrhl zátěž z olova.
9 A povznesl jsem své oči a pohleděl jsem, a hle, vycházely dvě ženy, a v jejich křídlech byl vítr (neboť měly křídla jako křídla čápa ), i povznesly tu éfu mezi zem a mezi nebesa.
10 I řekl jsem k tomu andělu, jenž ve mně mluvil: Kam ony tu éfu odnášejí?
11 A řekl ke mně: K budování domu pro ni v zemi Šineáru, a ť je upevněna a usazena tam na svém sídle.