1A ten anděl, jenž ve mně mluvil, se mě zase jal budit jako někoho, kdo je buzen ze svého spánku,
2a řekl ke mně: Co ty vidíš? I řekl jsem: Vidím, že hle, svícen, celý ze zlata, a na jeho vrchole zásobník k němu, a na něm sedm lamp k němu, sedm, a sedm nálevek k lampám, jež jsou na jeho vrchole,
3a dvě olivy, jednu zprava od toho zásobníku a jednu na jeho levici.
4Tak jsem odpověděl, a k tomu andělu, jenž ve mně mluvil, jsem pronesl výrok: Co toto, můj pane?
5A ten anděl, jenž ve mně mluvil, odpověděl a řekl ke mně: Zda nevíš, co ony - toto? I řekl jsem: Ne, můj pane.
6A odpověděl a pronesl ke mně výrok: Toto je slovo Hospodinovo k Zerubbávelovi, výrok: Ne mocí ani silou, nýbrž mým Duchem, řekl Hospodin zástupů.
7Kým jsi ty, horo, jež jsi veliká, před tváří Zerubbávelovou? Rovinou! A no, vynese kámen vrcholu za hlaholení: Milost, milost jemu!
8A do stalo se ke mně slovo Hospodinovo, výrok:
9Ruce Zerubbávelovy založily a jeho ruce budou dohotovovat tento dům, i poznáš, že mě k vám poslal Hospodin zástupů.
10Vždyť kdo by pohrdal dnem malých věcí? A no, radují se, těchto sedmero očí Hospodinových (ony probíhají vší zemí), když vidí to závaží ( je to cín) v ruce Zerubbávelově.
11I odpověděl jsem a řekl jsem k němu: Co tyto dvě olivy na pravici toho svícnu a na jeho levici?
12A odpověděl jsem po druhé a řekl jsem k němu: Co těch oliv dvě větve, jež se dvěma trubicemi ze zlata ze sebe vyprazdňují od zlata?
13A pronesl ke mně výrok: Zda nevíš, co toto? I řekl jsem: Ne, můj pane.
14A řekl: Toto jsou dva synové oleje, již stojí před PÁNEM vší země.