1A Noomí měla příbuzného, jehož měl její muž, muže mocného bohatstvím, z čeledi Elímelechovy, jehož jméno bylo Bóaz.
2A Rúth, Móávka, k Noomí řekla: Nechť, prosím, smím jít na pole a paběrkovat mezi klasy za tím, v jehož očích budu nacházet přízeň. I řekla jí: Jdi, má dcero.
3Odebrala se tedy a přišla a jala se paběrkovat v poli za ženci; a naskytlo se, co se jí mělo naskytnout: díl pole patřícího Bóazovi, jenž byl z čeledi Elímelechovy.
4A hle, Bóaz přišel z Béth-lechema a řekl žencům: Hospodin s vámi! I řekli mu: Nechť ti Hospodin žehná!
5A Bóaz svému sluhovi, jenž byl postaven nad ženci, řekl: Komu patří tato mladice?
6A ten sluha, jenž byl postaven nad ženci, odpověděl a řekl: To je mladice, Móávka, jež se vrátila s Noomí z končin Móáva,
7a řekla: Nechť, prosím, smím paběrkovat, a ť nasbírám mezi snopy za ženci; a přišla a setrvává od času jitra a ž do této chvíle; její přestávky doma bylo málo.
8A Bóaz řekl k Rúth: Zda jsi neslyšela, má dcero? Nechť nechodíš paběrkovat na jiné pole ani nemusíš odtud přecházet, nýbrž se můžeš takto držet při mých děvčatech,
9tvé oči na pole, jež žnou, a ť jdeš za nimi; zda jsem mladíkům nezakázal, aby se tě nedotýkali? A dostaneš-li žízeň, zajdeš k nádobám a napiješ se z toho, co mladíci budou načerpávat.
10I padla na svou tvář a poklonila se k zemi a řekla k němu: Proč jsem našla v tvých očích přízeň, že mi věnuješ pozornost, a č jsem já cizozemka?
11A Bóaz odpověděl a řekl jí: Bylo mi podrobně oznámeno vše, co jsi učinila se svou tchyní po smrti tvého muže, a že jsi opustila svého otce a svou matku a zem svého narození a odebrala ses k lidu, jejž jsi předtím neznala.
12Kéž Hospodin ráčí odplatit tvůj skutek a kéž je neukrácená tvá odměna od Hospodina, Isráélova Boha, pod jehož křídla ses přišla utéci.
13I řekla: Kéž nacházím v tvých očích přízeň, můj pane, proto že jsi mě potěšil a proto že jsi promluvil k srdci své služky, a č já ani jednou z tvých služek nemohu být.
14A v čas jídla jí Bóaz řekl: Přistup sem, a ť pojíš z chleba a omočíš svůj kousek v octě. Usedla tedy po boku ženců, i podal jí pražené zrní, a najedla a nasytila se a zůstalo jí.
15A povstala paběrkovat; a Bóaz svým sluhům rozkázal výrokem: Nechť paběrkuje i mezi snopy, a nesmíte ji obtěžovat;
16a ještě jí i ze svazků musíte vytahovat a upouštět, a ť si napaběrkuje, a nesmíte se na ni osopovat.
17I paběrkovala na tom poli až do večera; a vytloukla, co napaběrkovala, a byla toho asi éfa ječmene;
18to sebrala, a když přišla do města, uviděla její tchyně, co napaběrkovala, i vyňala a dala jí, co zůstavila po svém nasycení.
19A její tchyně k ní řekla: Kde jsi dnes paběrkovala a kam jsi zašla pracovat? Budiž požehnán všimnuvší si tě. Oznámila tedy své tchyni, u koho pracovala, i řekla: Jméno muže, u něhož jsem dnes pracovala, je Bóaz.
20A Noomí řekla své snaše: Budiž on požehnán Hospodinem, jenž nezanechal svého soucitu s živými i s mrtvými! A Noomí jí řekla: Ten muž je nám blízký, on je z našich výkupců.
21A Rúth, Móávka, řekla: Vždyť ke mně i řekl: Měla by ses přidržovat při mladých lidech, jež mám, než oni dokončí veškerou žeň toho, co mám.
22A Noomí k Rúth, své snaše, řekla: Dobře, má dcero, že budeš vycházet s jeho děvčaty, a ť na jiném poli na tebe nedotírají.
23Setrvala tedy mezi děvčaty Bóazovými k paběrkování až do dokončení žně ječmene a žně pšenice. A zůstávala se svou tchyní.