Bible

1 A v dnech soudcování soudců se stalo, že v zemi nastal hlad; i odešel muž z Béth-lechemu Júdova pobývat v končinách Móáva, on a jeho žena a dva jeho synové; 2 a jméno toho muže bylo Elímelech a jméno jeho ženy Noomí a jméno dvou jeho synů Machlón a Kiljón, Efráthím z Béth-lechemu Júdova. Přišli tedy v končiny Móáva a zůstali tam. 3 A Elímelech, muž Noomí, umřel, takže zbyla ona a dva její synové; 4 ti si přivedli ženy, Móávky, jméno jedné Orpá a jméno druhé Rúth, a bydleli tam asi po deset let. 5 A i oni oba umřeli, a zbyla ta žena po svých dvou zrozencích a po svém muži. 6 A povstala a vracela se z končin Móáva, ona i dvě její snachy, neboť v končinách Móáva uslyšela, že se Hospodin postaral o svůj lid, aby jim dal chléb. 7 Vyšla tedy z místa, kam se do stala, a s ní dvě její snachy, a ubíraly se cestou k návratu do země Júdovy. 8 A Noomí dvěma svým snachám řekla: Jděte, vraťte se každá k domu své matky, nechť Hospodin při vás uskutečňuje laskavost, jakou jste uskutečnily při zemřelých a při mně; 9 nechť vám Hospodin dává, a ť najdete každá uspokojení v domě svého muže. A políbila je, i pozvedly svůj hlas a rozplakaly se 10 a řekly jí: Chceme se přece s tebou vracet k tvému lidu. 11 A Noomí řekla: Vraťte se, mé dcery, proč byste šly se mnou? Zda mám ještě v svých útrobách syny, kteří by se vám stali muži? 12 Vraťte se, mé dcery, jděte, vždyť jsem příliš stará, než abych se do stala za muže; kdybych řekla: Je pro mne naděje, že se třebas této noci za muže do stanu a dokonce syny porodím - 13 zda byste proto čekaly, než budou velcí? zda byste se proto uzavíraly, takže byste se ne do staly za muže? Nikoli, mé dcery; vždyť mi je hořko, více než vám, neboť proti mně vyšla ruka Hospodinova. 14 I pozvedly svůj hlas a rozplakaly se opět; a Orpá svou tchyni políbila, kdežto Rúth na ní ulpěla. 15 Ta řekla: Hle, tvá švagrová se vrátila k svému lidu a k svým bohům - vrať se za svou švagrovou! 16 A Rúth řekla: Nechť na mne nenaléháš stran opuštění tebe, stran od vrácení od následování tebe, neboť kam půjdeš, půjdu, a kde budeš nocovat, nocovat budu; tvůj lid je můj lid a tvůj Bůh je můj Bůh. 17 Kde budeš umírat, umírat budu a tam chci být pohřbena; takto nechť mi Hospodin činí a takto nechť přidává, že jen smrt může způsobit odloučení mezi mnou a mezi tebou. 18 Když tedy shledala, že se ona projevuje pevně rozhodnutou jít s ní, přestala ji přemlouvat. 19 Šly tedy ony dvě, až po svůj vstup do Béth-lechem a; a za jejich vstupu do Béth-lechem a se stalo, že nad nimi celé město upadlo ve vzrušení, takže říkalo: Zda toto je Noomí? 20 I říkala k nim: Nechť mi nedáváte název Noomí; dejte mi název Márá, neboť mi Všemocný způsobil velikou hořkost. 21 Já jsem odešla plná a Hospodin mě zpět přivedl s prázdnou; proč mi máte dávat název Noomí? Vždyť se Hospodin vyslovil proti mně, a no, Všemocný na mne dopustil utrpení. 22 Tak se vrátila Noomí a s ní Rúth, Móávka, její snacha, jež se od vrátila od končin Móáva; a ony přišly do Béth-lechem a na počátku žně ječmene.