1A Noomí, její tchyně, jí řekla: Má dcero, zda bych ti neměla vyhledat místo odpočinku, aby ti bylo dobře?
2Nuže tedy: Zda ne ní Bóaz, z jehož děvčaty jsi byla, náš příbuzný? Hle, on se chystá této noci na mlatu převívat ječmen;
3umyješ a pomažeš se tedy a vezmeš na sebe své šatstvo a sestoupíš na mlat. Nechť tomu muži až do jeho dokončení jedení a pití nedáváš o sobě vědět;
4a až ulehne, bude se dít, že zjistíš místo, kde bude ležet, a vstoupíš a odkryješ jeho nohy a ulehneš, a on ti bude muset oznámit, co máš činit.
5I řekla k ní: Vše, co říkáš, budu činit.
6Sestoupila tedy na mlat a zachovala se podle všeho, co jí její tchyně přikázala;
7a když se Bóaz najedl a napil a jeho srdce se potěšilo, vstoupil ulehnout na okraji hromady. I vstoupila v tichosti a odkryla jeho nohy a ulehla.
8A vprostřed noci se stalo, že se ten muž ulekl a zavrtěl se, a hle, v jeho nohách leží žena;
9i řekl: Kdo jsi ty? A řekla: Já jsem Rúth, tvá služebnice; kéž tedy rozprostřeš nad svou služebnicí své křídlo, neboť jsi ty výkupce.
10I řekl: Ty budiž požehnána Hospodinem, má dcero, ukázala jsi, že tvá posledn ějš í laskavost je lepší než první, ne chtějíc odejít za jinochy, ať chudými či snad bohatými.
11Nuže tedy, má dcero: Nechť se nebojíš; vše, co jsi pravila, ti chci učinit, vždyť každá brána mého lidu ví, že ty jsi zdatná žena.
12A nyní: I když já jsem, ovšem, opravdu výkupce, je však ještě výkupce bližší než já.
13Zůstaň té to noci a za jitra se stane: Bude-li tě chtít vykoupit, dobrá, může vykoupit; nebude-li však nakloněn tě vykoupit, pak tě chci vykoupit já, jako že je Hospodin živ. Polež až do jitra.
14Poležela tedy až do jitra v jeho nohách. Pak povstala dříve než mohl jeden druhého rozeznat; i řekl: Ať není známo, že na mlat přišla žena.
15Řekl také: Podej plášť, jenž je na tobě, a přidrž jej. Přidržela jej tedy, i naměřil šest éf ječmene; to na ni naložil a vstoupil do města.
16A ona přišla ke své tchyni; ta řekla: Jak je s tebou, má dcero? Oznámila jí tedy vše, co pro ni ten muž učinil,
17a řekla: Dal mi těchto šest éf ječmene, neboť řekl: Nechť ke své tchyni nepřicházíš s prázdnou.
18I řekla: Poseď, má dcero, než budeš vidět, jak věc bude do padat, neboť ten muž nebude mít klidu, leč dnes věc přivede ke konci.