1Nyní tedy těm, kdo jsou v Kristu Ježíši, není žádného odsouzení;
2ano, zákon Ducha života v Kristu Ježíši mě vysvobodil od zákona hříchu a smrti.
3To totiž, co bylo nemožno zákonu, ježto byl příčinou masa sláb, - Bůh, poslav svého Syna v podobě masa hříchu a pro hřích, odsoudil hřích v mase,
4aby spravedlivý požadavek zákona byl splněn v nás, kteří nechodíme podle masa, nýbrž podle Ducha,
5neboť ti, kdo jsou podle masa, myslí na věci masa, ti podle Ducha pak na věci Ducha;
6smýšlení masa je ovšem smrt, smýšlení Ducha však život a pokoj,
7protože smýšlení masa je nepřátelství vůči Bohu, neboť se Božímu zákonu nepodřizuje, ba ani nemůže,
8a ti, kdo jsou v mase, se nemohou Bohu zalíbit.
9Vy však nejste v mase, nýbrž v Duchu, jestliže ovšem ve vás sídlí Boží Duch; nemá-li kdo Kristova Ducha, ten není jeho,
10je -li však ve vás Kristus, je sice tělo vzhledem k hříchu mrtvo, Duch však je život vzhledem k spravedlnosti.
11Sídlí-li však ve vás Duch toho, jenž Ježíše vzkřísil zprostřed mrtvých, oživí ten, jenž Krista zprostřed mrtvých vzkřísil, i vaše smrtelná těla, vzhledem k jeho Duchu, jenž uvnitř ve vás sídlí.
12Tak tedy, bratři, jsme dlužníci, ne masu, bychom žili podle masa;
13ano, žijete-li podle masa, spějete k umírání, pakli však skutky těla Duchem usmrcujete, budete žít,
14neboť kolik je jich vedeno Božím Duchem, ti jsou Boží synové.
15Nepřijali jste přece ducha nevolnictví opět k bázni, nýbrž jste přijali ducha přisvojení za syny, v němž voláme ABBA, Otče.
16Sám Duch svědčí s naším duchem, že jsme Boží děti,
17a jestliže děti, pak i dědicové, jednak dědicové Boží, jednak spoludědicové Kristovi, jestliže ovšem s ním trpíme, abychom s ním byli i oslaveni.
18Mám totiž za to, že utrpení nynější doby ne jsou hodna přirovnání k budoucí slávě, jež nám bude zjevena.
19Vždyť dychtivé vyhlížení tvorstva soustředěně vyčkává zjevení Božích synů -
20byloť tvorstvo podřízeno nicotnosti, ne o své újmě, nýbrž příčinou toho, jenž je podřídil -
21v naději, že i samo tvorstvo bude vysvobozeno od nevolnictví zkaženosti v svobodu slávy Božích dětí.
22Ano, víme, že všechno tvorstvo až do nynějška společně vzdychá a společně se svíjí v bolestech;
23a nejen ono, nýbrž i my sami, mající prvotiny Ducha, i my sami v sobě vzdycháme, vyčkávajíce přisvojení za syny, osvobození našeho těla.
24Byliť jsme zachráněni v naději, naděje viděná však nadějí není - vždyť proč má kdo v to, co vidí, i naději? -
25máme-li však naději v to, co nevidíme, vyčkáváme s vytrvalostí.
26A taktéž i Duch připojuje svou pomoc naší slabosti; vždyť nevíme, zač se máme modlívat podle toho, co je záhodno, Duch však sám oroduje nevýslovnými vzdechy
27a ten, jenž zkoumá srdce, ví, jaké je smýšlení Ducha, protože se za svaté přimlouvá v souladu s Bohem.
28Víme však, že těm, kteří Boha milují, spolupůsobí všechny věci k dobru, těm, kteří jsou povoláni podle předsevzetí,
29neboť ty, jež předem znal, i předurčil za stejnotvárné s obrazem jeho Syna, takže on je prvorozený mezi mnoha bratry;
30ty pak, jež předurčil, ty i povolal, a ty, jež povolal, ty i ospravedlnil, ty pak, jež ospravedlnil, ty i oslavil.
31Co tedy řekneme k těmto věcem? Jestliže při nás je Bůh, kdo je proti nám?
32Ten, jenž přece ani svého vlastního Syna neušetřil, nýbrž ho za nás všechny vydal - jak by nám s ním neuštědřil i všechny věci?
33Kdo podá stížnost proti Božím vyvoleným? Ten, jenž ospravedlňuje, je Bůh - kdo je ten, jenž odsuzuje?
34Ten, jenž umřel - raději však: byl [i] vzkříšen - je Kristus, jenž je i na Boží pravici, jenž se za nás i přimlouvá -
35kdo nás odloučí od KRISTOVY lásky? Útisk či úzkost či pronásledování či hlad či nahota či nebezpečí či meč?
36Tak, jak je psáno: Pro tebe jsme celý den usmrcováni, jsme považováni za jatečné ovce;
37ve všech těchto věcech však skrze toho, jenž si nás zamiloval, více než vítězíme,
38neboť jsem přesvědčen, že ani smrt ani život ani andělé ani knížectví ani nynější ani budoucí věci ani mocnosti
39ani výška ani hloubka ani žádné jiné stvoření nás nebude moci odloučit od Boží lásky, jež je v Kristu Ježíši, našem Pánu.