1Zdali nevíte, bratři, (mluvím přece k znalým zákona,) že zákon nad člověkem panuje na čas jeho života?
2Provdaná žena je přece zákonem přivázána k muži, pokud je živ, umře-li však muž, je od zákona muže oproštěna.
3I dostane se jí tedy za mužova života názvu cizoložnice, oddá-li se jinému muži, umře-li však muž, je od toho zákona svobodná, takže nebude cizoložnicí, byť se jinému muži oddala.
4I vy tudíž, moji bratři, jste skrze KRISTOVO tělo byli usmrceni zákonu a tím oddáni jinému, - tomu, jenž byl vzkříšen zprostřed mrtvých, - abychom nesli užitek Bohu.
5Když jsme totiž byli v mase, vyvíjely vášně hříchů, jež byly skrze zákon, svou činnost v našich údech k nesení užitku smrti,
6nyní však, umřevše v tom, v čem jsme byli mocí drženi, jsme od zákona oproštěni, takže nevolnickou službu konáme v novosti ducha a ne v starobě písmene.
7Co tedy řekneme? Je zákon hříchem? Pryč s takovou myšlenkou! Ale hříchu jsem nepoznal, leč skrze zákon; ba ani chtivost bych si nebyl uvědomil, kdyby zákon nebyl pravil: Nebudeš chtivý.
8Hřích však, získav skrze ten příkaz opěrný bod, ve mně veškerou chtivost způsobil. Bez zákona je totiž hřích mrtev,
9já pak jsem kdysi bez zákona žil; když však přišel příkaz, ožil hřích,
10já pak jsem umřel, i bylo shledáno, že příkaz, jenž byl k životu, právě ten mi byl k smrti,
11neboť hřích, získav skrze ten příkaz opěrný bod, mě podvedl a skrze něj zabil.
12Tudíž je zákon zajisté svatý, i příkaz svatý a spravedlivý a dobrý -
13mně se tedy smrtí stalo to, co je dobré? Ani pomyšlení, nýbrž hřích, způsobující mi, aby se jako hřích projevil, smrt skrze to, co je dobré; aby se hřích skrze příkaz stal přespříliš hříšným.
14Víme přece, že zákon je duchovní, já však jsem z masa, prodaný pod hřích;
15vždyť co uskutečňuji, neuznávám, neboť ne to konám, co si přeji, nýbrž co nenávidím, to provozuji.
16Provozuji-li však to, co si nepřeji, přisvědčuji zákonu, že je správný;
17pak to však již neuskutečňuji já, nýbrž hřích, jenž ve mně sídlí.
18Vím totiž, že ve mně, to jest v mém mase, nesídlí dobro; ano, přání při mně je, ne však uskutečňování toho, co je správné,
19neboť provozuji ne dobro, jež si přeji, nýbrž zlo, jež si nepřeji, to konám.
20Provozuji-li však to, co si já nepřeji, neuskutečňuji to již já, nýbrž hřích, jenž ve mně sídlí.
21A tak sám na sobě, jenž si přeji provozovat to, co je správné, shledávám zákon, že právě při mně je zlo;
22ano, co do vnitřního člověka si také libuji v Božím zákoně,
23v svých údech však vidím zákon jiný, vedoucí válku proti zákonu mé mysli a vydávající mě v zajetí zákonu hříchu, jenž je v mých údech.
24Já ubohý člověk! Kdo mě vyprostí z tohoto těla smrti?
25Děkuji Bohu skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy já sám konám nevolnickou službu myslí zákonu Božímu, masem však zákonu hříchu.