Romans 7
1 Zdali nevíte, bratři, (mluvím přece k znalým zákona,) že zákon nad člověkem panuje na čas jeho života?
2 Provdaná žena je přece zákonem přivázána k muži, pokud je živ, umře-li však muž, je od zákona muže oproštěna.
3 I dostane se jí tedy za mužova života názvu cizoložnice, oddá-li se jinému muži, umře-li však muž, je od toho zákona svobodná, takže nebude cizoložnicí, byť se jinému muži oddala.
4 I vy tudíž, moji bratři, jste skrze KRISTOVO tělo byli usmrceni zákonu a tím oddáni jinému, - tomu, jenž byl vzkříšen zprostřed mrtvých, - abychom nesli užitek Bohu.
5 Když jsme totiž byli v mase, vyvíjely vášně hříchů, jež byly skrze zákon, svou činnost v našich údech k nesení užitku smrti,
6 nyní však, umřevše v tom, v čem jsme byli mocí drženi, jsme od zákona oproštěni, takže nevolnickou službu konáme v novosti ducha a ne v starobě písmene.
7 Co tedy řekneme? Je zákon hříchem? Pryč s takovou myšlenkou! Ale hříchu jsem nepoznal, leč skrze zákon; ba ani chtivost bych si nebyl uvědomil, kdyby zákon nebyl pravil: Nebudeš chtivý.
8 Hřích však, získav skrze ten příkaz opěrný bod, ve mně veškerou chtivost způsobil. Bez zákona je totiž hřích mrtev,
9 já pak jsem kdysi bez zákona žil; když však přišel příkaz, ožil hřích,
10 já pak jsem umřel, i bylo shledáno, že příkaz, jenž byl k životu, právě ten mi byl k smrti,
11 neboť hřích, získav skrze ten příkaz opěrný bod, mě podvedl a skrze něj zabil.
12 Tudíž je zákon zajisté svatý, i příkaz svatý a spravedlivý a dobrý -
13 mně se tedy smrtí stalo to, co je dobré? Ani pomyšlení, nýbrž hřích, způsobující mi, aby se jako hřích projevil, smrt skrze to, co je dobré; aby se hřích skrze příkaz stal přespříliš hříšným.
14 Víme přece, že zákon je duchovní, já však jsem z masa, prodaný pod hřích;
15 vždyť co uskutečňuji, neuznávám, neboť ne to konám, co si přeji, nýbrž co nenávidím, to provozuji.
16 Provozuji-li však to, co si nepřeji, přisvědčuji zákonu, že je správný;
17 pak to však již neuskutečňuji já, nýbrž hřích, jenž ve mně sídlí.
18 Vím totiž, že ve mně, to jest v mém mase, nesídlí dobro; ano, přání při mně je, ne však uskutečňování toho, co je správné,
19 neboť provozuji ne dobro, jež si přeji, nýbrž zlo, jež si nepřeji, to konám.
20 Provozuji-li však to, co si já nepřeji, neuskutečňuji to již já, nýbrž hřích, jenž ve mně sídlí.
21 A tak sám na sobě, jenž si přeji provozovat to, co je správné, shledávám zákon, že právě při mně je zlo;
22 ano, co do vnitřního člověka si také libuji v Božím zákoně,
23 v svých údech však vidím zákon jiný, vedoucí válku proti zákonu mé mysli a vydávající mě v zajetí zákonu hříchu, jenž je v mých údech.
24 Já ubohý člověk! Kdo mě vyprostí z tohoto těla smrti?
25 Děkuji Bohu skrze Ježíše Krista, našeho Pána. Tak tedy já sám konám nevolnickou službu myslí zákonu Božímu, masem však zákonu hříchu.