1Každá duše nechť se podřizuje vrchnostem, jež jsou nad ní. Není přece vrchnosti, leč od Boha, a ty, jež jsou, jsou od Boha zřízené,
2takže kdo se protiví vrchnosti, staví se na odpor Božímu nařízení, a ti, kdo se na odpor stavějí, přivodí sami sobě odsouzení.
3Vládcové přece nejsou postrachem činnosti dobré, nýbrž zlé. Přeješ si tedy nemít z vrchnosti strach? Provozuj dobro a dostane se ti od ní pochvaly,
4vždyť ona je Božím posluhou, tobě k dobru. Provozuješ-li však zlo, měj strach, neboť nenosí meč zbytečně; vždyť ona je Božím posluhou, mstitelem k hněvu proti tomu, kdo páše zlo.
5Proto je nutno se podřizovat, nejen pro hněv, nýbrž i pro svědomí.
6Pro tuto příčinu přece i daně zapravujete; vždyť to jsou Boží činovníci, kteří právě toto mají trvale na starosti.
7Všem odvádějte, co jim patří: komu daň, daň, komu clo, clo, komu bázeň, bázeň, komu čest, čest.
8Dlužní nebuďte nikomu nic, leč navzájem se milovat, neboť kdo jiného miluje, splnil zákon;
9vždyť: Nebudeš cizoložit, nebudeš vraždit, nebudeš krást, nebudeš chtivý, a je -li jaký jiný příkaz, zahrnuje se v tomto slově, totiž: Budeš milovat toho, jenž je ti blízko, jako sám sebe.
10Láska tomu, jenž je blízko, nepůsobí zla; náplní zákona je tedy láska.
11Také toto: Známe dobu, že již je čas, bychom procitli ze spánku; nyní je přece naše záchrana blíže než když jsme uvěřili.
12Noc valně pokročila a přiblížil se den, odložme tedy od sebe činy tmy a odějme se zbrojí světla;
13vykročme počestně, jako ve dne, ne v hodokvasech a opilství, ne v smilnění a bezuzdnosti, ne v svárech a řevnivosti,
14nýbrž se odějte Pánem Ježíšem Kristem a nečiňte si předem opatření co do choutek masa.