Romans 14
1 Toho pak, kdo je věrou sláb, k sobě přijímejte; ne k rozsuzování rozporů.
2 Někdo je například jist, že smí pojíst všeho, ten však, kdo je sláb, jí zeliny.
3 Kdo jí, nechť neznevažuje toho, kdo nejí, a kdo nejí, nechť nesoudí toho, kdo jí, vždyť ho k sobě přijal Bůh;
4 kdo jsi ty, že soudíš čeledína druhému patřícího? Stojí nebo padá svému vlastnímu pánu; bude však pozvednut, vždyť Pán je mocen ho pozvednout.
5 Někdo zase hodnotí jeden den nad jiný, někdo však hodnotí každý den stejně; každý nechť je ve své vlastní mysli plně ujištěn.
6 Kdo se ohlíží na den, ohlíží se Pánu, a kdo jí, jí Pánu, neboť děkuje Bohu; a kdo nejí, nejí Pánu a děkuje Bohu.
7 Nikdo z nás přece nežije sám sobě a nikdo sám sobě neumírá;
8 ano, i jestliže žijeme, žijeme Pánu, i jestliže umíráme, umíráme Pánu - i jestliže tedy žijeme i jestliže umíráme, jsme Páně.
9 Vždyť k tomuto účelu Kristus umřel a ožil, aby se ujal panování i nad mrtvými i nad živými.
10 Ty však, co svého bratra soudíš? Nebo i ty, co svého bratra znevažuješ? Vždyť budeme všichni postaveni před Boží soudcovský stolec,
11 je přece psáno: Jako že žiji já, praví PÁN, skloní se přede mnou každé koleno a každý jazyk se bude přiznávat k Bohu;
12 každý z nás tudíž vydá Bohu účet sám za sebe.
13 Již se tedy navzájem nesuďme, nýbrž raději usuďte toto: neklást před bratra překážku nebo léčku.
14 Vím a jsem přesvědčen v Pánu Ježíši, že nic není nečisté samo o sobě, leč tomu, kdo má za to, že něco nečisté je; tomu je to nečisté.
15 Vždyť, jestliže se tvůj bratr pro pokrm rmoutí, nechodíš již v souladu s láskou; nehub svým pokrmem toho, za něhož umřel Kristus.
16 Nechť se tedy o vašem dobru nemluví urážlivě;
17 Boží království přece není jídlo a pití, nýbrž spravedlnost a pokoj a radost v Svatém Duchu.
18 Ano, kdo KRISTU koná nevolnickou službu v tomto, je příjemný Bohu a uznáván lidmi.
19 Tak se tedy žeňme za věcmi pokoje a za věcmi vzájemného budování.
20 Neboř Boží dílo pro pokrm; všechny věci jsou sice čisté, ale zlé je to tomu člověku, jenž jí s překážkou.
21 Je dobré nepojíst masitých pokrmů, aniž se napít vína, aniž co činit, v čem tvůj bratr naráží nebo upadá v léčku nebo je sláb.
22 Ty máš víru? Měj ji sám u sebe před Bohem; blažen, kdo sám sebe nemusí soudit v tom, co schvaluje.
23 Kdo však pochybuje, jestliže pojí, je odsouzen, protože to ne ní na základě víry; vše však, co ne ní na základě víry, je hřích.