1My však, kteří jsme silní, jsme povinni slabosti nesilných nést a ne se zalibovat sami sobě;
2každý z nás nechť se zalibuje blízkému se zřetelem k dobru v zájmu budování.
3Vždyť ani KRISTUS se sám sobě nezaliboval, nýbrž podle toho, jak je psáno: Hanobení těch, kteří tě hanobí, napadala na mne.
4Ano, kolik věcí bylo prve napsáno, byly napsány k poučení našemu, abychom skrze vytrvalost a skrze povzbuzení Písem měli naději.
5Nuže, kéž vám Bůh vytrvalosti a povzbuzení dá mezi sebou navzájem stejně smýšlet podle Krista Ježíše,
6abyste jednomyslně, jedněmi ústy, mohli oslavovat toho, jenž je Bůh a Otec našeho Pána Ježíše Krista.
7Proto se k sobě navzájem přijímejte podle toho, jak i KRISTUS k sobě přijal vás k Boží slávě.
8Pravím totiž, že se Ježíš Kristus stal služebníkem obřízky ve prospěch Boží pravdy k tomu, by potvrdil otcovské přísliby
9a a by Boha za jeho smilování oslavily národy podle toho, jak je psáno: Pro tuto příčinu se k tobě budu přiznávat mezi národy a zpívat tvému jménu.
10A opět praví: Rozveselte se, národy, s jeho lidem;
11a opět: Chvalte, všechny národy, PÁNA, a nechť ho vychválí všechny národnosti.
12A opět Isaiáš praví: Bude Jessajův kořen a ten, jenž povstává, by vládl nad národy; v něm budou národy mít naději.
13Nuže, kéž vás Bůh naděje naplní veškerou radostí a pokojem ve věření k tomu, byste se v naději rozmáhali v moci Svatého Ducha.
14Jsem však o vás přesvědčen, moji bratři, i já sám, že i sami jste prosyceni dobrotou, naplněni veškerým poznáním, schopni i navzájem se napomínat.
15Napsal jsem vám však, [bratři,] zčásti dost odvážně, chtěje vás upomenout, vzhledem k milosti, jež mi od Boha byla dána
16k tomu, bych já byl vůči národům vykonavatelem služby Ježíše Krista, vykonávajícím kněžství v Boží blahé zvěsti, aby se oběť národů stala velevítanou, jsouc posvěcena Svatým Duchem.
17Mám se tedy v Kristu Ježíši, pokud jde o věci týkající se Boha, čím chlubit.
18Neodvážím se ovšem něco říkat o věcech, jež Kristus k poslušnosti národů nezpůsobil skrze mne, slovem a činem,
19v moci znamení a zázraků, v moci Božího Ducha, takže jsem od Jerúsaléma a kolkolem až po Illyricum zplna rozhlásil blahou zvěst o KRISTU;
20a tak jsem horlivě usiloval blahou zvěst hlásat ne tam, kde Kristus již byl jmenován, abych nebudoval na základ někoho druhého,
21nýbrž podle toho, jak je psáno: Ti, jimž o něm nebylo zvěstováno, uvidí, a kteří neuslyšeli, pochopí.
22Proto jsem také často byl zdržován od toho, bych přišel k vám,
23nyní však, nemaje již v těchto oblastech místa a po mnoho let maje velikou touhu k vám přijít,
24kdykoli bych se ubíral do Španělska, (neboť doufám, že se, až se budu tamtudy ubírat, na vás podívám a že tam budu od vás vyprovozen, až vás nejprve poněkud užiji,)…
25nyní se však v obsluze svatých ubírám do Jerúsaléma,
26neboť Makedonii a Achaii se stalo potěšením vybrat mezi sebou jakýsi příspěvek pro chudé ze svatých, kteří jsou v Jerúsalémě;
27ano, stalo se jim potěšením a jsou jejich dlužníky, vždyť dostalo-li se národům účasti na jejich věcech duchovních, jsou jim dlužni posloužit ve věcech hmotných.
28Až tedy toto dokončím a zpečetím jim toto ovoce, vydám se přes vás do Španělska
29a vím, že když k vám půjdu, přijdu v plné míře Kristova požehnání.
30Snažně vás však prosím, bratři, skrze našeho Pána Ježíše Krista a skrze lásku Ducha, byste se mnou zápasili v modlitbách k Bohu za mne,
31abych byl vyproštěn od těch v Júdsku, kteří nevěří, a aby má obsluha, jež je pro Jerúsalém, se stala svatým velevítanou;
32abych k vám podle Boží vůle přišel s radostí a s vámi se zotavil.
33A Bůh pokoje budiž se všemi vámi. AMÉN.