1Snažně vás tedy prosím, bratři, pro Boží slitování, byste svá těla vydali jako živou, svatou, Bohu příjemnou obět, svou rozumnou svatou službu;
2a nedávejte se přizpůsobovat tomuto světu, nýbrž přeměňovat obnovením [vaší] mysli, takže budete umět posuzovat, co je dobrá a příjemná a dokonalá Boží vůle.
3Pravímť skrze milost, jež mi byla dána, každému, kdo je mezi vámi, by nesmýšlel výše než je záhodno smýšlet, nýbrž by smýšlel se zřetelem ke zdravému smýšlení, jak Bůh každému přidělil míru víry.
4Jako totiž máme v jednom těle mnoho údů, ty údy však nemají všechny touž působnost, právě
5tak jsme, jsouce mnozí, v Kristu jedno tělo a jako jednotlivci jedni druhých údy.
6Majíce však podle milosti, jež nám byla dána, rozdílné dary, buď proroctví, pak prorokujme úměrně k víře,
7nebo obsluhu, pak pracujme v obsluze, nebo kdo vyučuje, ve vyučování,
8nebo kdo povzbuzuje, v povzbuzování, kdo rozdává, čiň tak v prostotě, kdo stojí v popředí, s pilností, kdo se smilovává, s radostnou ochotou.
9Láska budiž nepředstíraná, štiťte se zla, lněte k dobru,
10v bratrské náklonnosti k sobě navzájem něžně laskaví, v úctě se navzájem předcházejíce,
11v pilnosti neliknaví, v duchu vřelí, konajíce nevolnickou službu Pánu,
12v naději se radujíce, v strasti trpěliví, modlitbě se ustavičně věnujíce,
13potřebám svatých přispívajíce, jsouce oddáni pohostinnosti.
14Těm, kdo vás pronásledují, žehnejte, žehnejte a nezlořečte;
15radujte se s těmi, kdo se radují, plačte s těmi, kdo pláčí,
16na sebe navzájem stejně myslíce, nemyslíce na vysoké věci, nýbrž se sdružujíce s nízkými. Nebuďte sami před sebou moudří,
17nikomu zlým za zlé neodplácejíce, předem se starajíce o věci správné v očích všech lidí,
18zachovávajíce, možno-li, pokud je na vás, se všemi lidmi pokoj;
19nemstíce sami sebe, milovaní, nýbrž dávejte místo hněvu; je přece psáno: Pomsta mně, odplatím já, praví PÁN.
20Hladoví-li tedy tvůj nepřítel, krm ho, žízní-li, napájej ho, neboť konaje toto, nakupíš na jeho hlavu žhavého uhlí.
21Nedávej se od zla přemáhat, nýbrž přemáhej zlo dobrem.