1Pravím tedy: Zapudil snad Bůh svůj lid od sebe? Ani pomyšlení, vždyť i já jsem Israélovec, ze semene Abrahamova, kmene Benjamínova.
2Bůh svůj lid, jejž předem znal, od sebe nezapudil; zdali nevíte, co Písmo praví v příběhu o Eliášovi, jak si Bohu stěžuje na Israéle:
3PANE, tvé proroky pobili, tvé oltáře skopali, i zbyl jsem jen já a o mé žití usilují?
4Ale co mu praví Boží odpověď? Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalí.
5Tak tedy i v nynější době vznikl zůstatek podle vyvolení milosti;
6jestliže však milostí, ne již na základě činů, jinak milost přestává být milostí.
7Co tedy? Po čem se Israél pídí, toho se mu dopídit nepodařilo, dopídit se však podařilo vyvoleným, ostatní pak upadli v zaslepenost
8podle toho, jak je psáno: Bůh jim dal ducha mrákoty, oči k nevidění a uši k neslyšení, po dnešní den.
9A David praví: Nechť se jim jejich stůl stane pastí a osidlem a léčkou a odplatou,
10jejich oči nechť se zatmějí, by neviděli, a jejich záda ustavičně zkřivuj.
11Pravím tedy: Klopýtli snad, aby padli? Ani pomyšlení, nýbrž jejich pádem nastala záchrana národům, takže byli dohnáni k žárlivosti.
12Je -li však jejich pád bohatstvím světa a jejich úbytek bohatstvím národů, čím spíše jejich plný počet?
13Pravím totiž vám, národům: Jelikož jsem já zajisté apoštolem národů, oslavuji svou službu,
14pokoušeje se ty, kteří jsou mé maso, dohnat k žárlivosti a některé z nich zachránit.
15Vždyť je -li jejich zavržení smířením světa, čím jiným bude jejich přijetí než životem zprostřed mrtvých?
16Nuže, jsou -li prvotiny svaté, pak i těsto, a je -li kořen svatý, pak i větve.
17Jestliže pak některé z větví byly vylomeny a ty, jenž jsi z plané olivy, jsi byl vroubován mezi ně a stal ses spoluúčastníkem kořene a tučnosti olivy,
18nevychloubej se proti větvím; vychloubáš-li se však proti nim, neneseš ty kořen, nýbrž kořen tebe.
19Řekneš tedy: Ty větve byly vylomeny, abych byl vroubován já.
20Správně; byly vylomeny nevěrou a ty stojíš věrou. Nesmýšlej povýšeně, nýbrž se boj;
21ano, neušetřil-li Bůh větví přirozených, aby se snad ne stalo, že by neušetřil ani tebe.
22Pohleď tedy na Boží dobrotu i přísnost: Na ty, kteří padli, je přísnost a na tebe zase dobrota Boží, setrváš-li v té dobrotě, jinak budeš vyťat i ty.
23A i onino, nesetrvají-li v té nevěře, budou vroubováni, Bůh je přece mocen je opět vroubovat;
24vždyť byl-lis ty vyťat z olivy podle přirozenosti plané a proti přirozenosti vroubován do dobré olivy, čím spíše budou v svou vlastní olivu vroubováni oni, kteří jsou podle přirozenosti?
25Nerad bych totiž, bratři, byste neznali tohoto tajemství, - abyste nebyli moudří ve vlastních očích, - že k zaslepenosti u Israéle zčásti došlo dotud, než vejde plný počet z národů,
26a tak bude všechen Israél zachráněn podle toho, jak je psáno: Ze Sióna přijde Vysvoboditel; odvrátí od Jakóba bezbožnosti,
27a toto je úmluva ode mne vůči nim, až odejmu jejich hříchy.
28Co do blahé zvěsti jsou sice vzhledem k vám nepřáteli, co do vyvolení však jsou vzhledem k otcům milovaní;
29Boží dary a povolání jsou přece neodvolatelné.
30Jako jste totiž [i] vy kdysi Bohu neuvěřili, nyní však jste došli smilování nevírou jejich, právě
31tak i oni nyní neuvěřili smilování nad vámi, aby smilování došli i oni;
32ano, Bůh všechny spolu zamkl do nevíry, aby se nade všemi smiloval.
33Ó, hlubino bohatství i moudrosti i znalosti Boží! Jak nevyzkoumatelné jsou jeho úsudky a nevystopovatelné jeho cesty!
34Ano, kdo poznal mysl PÁNĚ anebo kdo se stal jeho poradcem?
35Anebo kdo mu prve dal, i bude mu odplaceno?
36Vždyť všechny věci jsou z něho a skrze něho a pro něho: jemu sláva do věků. AMÉN.