Romans 11
1 Pravím tedy: Zapudil snad Bůh svůj lid od sebe? Ani pomyšlení, vždyť i já jsem Israélovec, ze semene Abrahamova, kmene Benjamínova.
2 Bůh svůj lid, jejž předem znal, od sebe nezapudil; zdali nevíte, co Písmo praví v příběhu o Eliášovi, jak si Bohu stěžuje na Israéle:
3 PANE, tvé proroky pobili, tvé oltáře skopali, i zbyl jsem jen já a o mé žití usilují?
4 Ale co mu praví Boží odpověď? Ponechal jsem si sedm tisíc mužů, kteří nesklonili koleno před Baalí.
5 Tak tedy i v nynější době vznikl zůstatek podle vyvolení milosti;
6 jestliže však milostí, ne již na základě činů, jinak milost přestává být milostí.
7 Co tedy? Po čem se Israél pídí, toho se mu dopídit nepodařilo, dopídit se však podařilo vyvoleným, ostatní pak upadli v zaslepenost
8 podle toho, jak je psáno: Bůh jim dal ducha mrákoty, oči k nevidění a uši k neslyšení, po dnešní den.
9 A David praví: Nechť se jim jejich stůl stane pastí a osidlem a léčkou a odplatou,
10 jejich oči nechť se zatmějí, by neviděli, a jejich záda ustavičně zkřivuj.
11 Pravím tedy: Klopýtli snad, aby padli? Ani pomyšlení, nýbrž jejich pádem nastala záchrana národům, takže byli dohnáni k žárlivosti.
12 Je -li však jejich pád bohatstvím světa a jejich úbytek bohatstvím národů, čím spíše jejich plný počet?
13 Pravím totiž vám, národům: Jelikož jsem já zajisté apoštolem národů, oslavuji svou službu,
14 pokoušeje se ty, kteří jsou mé maso, dohnat k žárlivosti a některé z nich zachránit.
15 Vždyť je -li jejich zavržení smířením světa, čím jiným bude jejich přijetí než životem zprostřed mrtvých?
16 Nuže, jsou -li prvotiny svaté, pak i těsto, a je -li kořen svatý, pak i větve.
17 Jestliže pak některé z větví byly vylomeny a ty, jenž jsi z plané olivy, jsi byl vroubován mezi ně a stal ses spoluúčastníkem kořene a tučnosti olivy,
18 nevychloubej se proti větvím; vychloubáš-li se však proti nim, neneseš ty kořen, nýbrž kořen tebe.
19 Řekneš tedy: Ty větve byly vylomeny, abych byl vroubován já.
20 Správně; byly vylomeny nevěrou a ty stojíš věrou. Nesmýšlej povýšeně, nýbrž se boj;
21 ano, neušetřil-li Bůh větví přirozených, aby se snad ne stalo, že by neušetřil ani tebe.
22 Pohleď tedy na Boží dobrotu i přísnost: Na ty, kteří padli, je přísnost a na tebe zase dobrota Boží, setrváš-li v té dobrotě, jinak budeš vyťat i ty.
23 A i onino, nesetrvají-li v té nevěře, budou vroubováni, Bůh je přece mocen je opět vroubovat;
24 vždyť byl-lis ty vyťat z olivy podle přirozenosti plané a proti přirozenosti vroubován do dobré olivy, čím spíše budou v svou vlastní olivu vroubováni oni, kteří jsou podle přirozenosti?
25 Nerad bych totiž, bratři, byste neznali tohoto tajemství, - abyste nebyli moudří ve vlastních očích, - že k zaslepenosti u Israéle zčásti došlo dotud, než vejde plný počet z národů,
26 a tak bude všechen Israél zachráněn podle toho, jak je psáno: Ze Sióna přijde Vysvoboditel; odvrátí od Jakóba bezbožnosti,
27 a toto je úmluva ode mne vůči nim, až odejmu jejich hříchy.
28 Co do blahé zvěsti jsou sice vzhledem k vám nepřáteli, co do vyvolení však jsou vzhledem k otcům milovaní;
29 Boží dary a povolání jsou přece neodvolatelné.
30 Jako jste totiž [i] vy kdysi Bohu neuvěřili, nyní však jste došli smilování nevírou jejich, právě
31 tak i oni nyní neuvěřili smilování nad vámi, aby smilování došli i oni;
32 ano, Bůh všechny spolu zamkl do nevíry, aby se nade všemi smiloval.
33 Ó, hlubino bohatství i moudrosti i znalosti Boží! Jak nevyzkoumatelné jsou jeho úsudky a nevystopovatelné jeho cesty!
34 Ano, kdo poznal mysl PÁNĚ anebo kdo se stal jeho poradcem?
35 Anebo kdo mu prve dal, i bude mu odplaceno?
36 Vždyť všechny věci jsou z něho a skrze něho a pro něho: jemu sláva do věků. AMÉN.