1(Řediteli hudby. Al-tašchéth od Dávida, michtám.) Zda vpravdě spravedlnost mlčí? Vyslovujete ji? Soudíte v upřímnosti, synové lidí?
2Ba, v srdci působíte bezpráví, v zemi odvažujete násilí svých rukou.
3Zlovolní se od dělohy odcizují, od lůna bloudí, mluvíce lež;
4mají jed na způsob jedu hada; tak jako své ucho uzavírá hluchá zmije,
5jež nechce poslouchat na hlas zaříkávačů, zaklínače zaklínadly, vycvičeného.
6Bože, zdrť jejich zuby v jejich ústech, vylámej chrup hřivnatců, Hospodine!
7Hrdě si vykračují - nechť se rozplývají tak jako voda; nasazuje- li své šípy, nechť se jakoby ořezávají,
8tak jako se slimák pohybuje s rozplýváním, nechť jako potrat ženy nespatří slunce!
9Dříve než si vaše hrnce budou moci všimnout trní, nechť to smetá, buďsi syrové, buďsi ze žár u.
10Spravedlivý se bude radovat, když spatří pomstu, bude své kroky koupat v krvi zlovolného.
11A člověk bude říkat: Ano, je ovoce pro spravedlivého, ano, je Bůh, soudící na zemi.