1(Řediteli hudby. Al-tašchéth od Dávida, michtám při jeho útěku před tváří Šáúlovou v jeskyni.) Buď mi milostiv, Bože, buď mi milostiv, neboť v tobě se má duše skrývá a ve stínu tvých křídel se chci skrývat, než bude muset zhouba pominout.
2Chci volat k Bohu, Nejvyššímu, k BOHU, dokonávajícímu za mne;
3bude posílat z nebes a vysvobozovat mě, potupí chňapajícího po mně. Seláh. Bůh bude posílat svou laskavost a svou věrnost.
4Má duše je vprostřed lvů, musím uléhat s rozpálenými, syny lidí; jejich zuby - kopí a šípy, a jejich jazyk - ostrý meč.
5Buď vyvýšen nad nebesa, Bože, tvá sláva nad všechnu zem!
6Mým krokům nastrojili síť, sklíčena je má duše, před mou tváří vykopali jámu - padli doprostřed ní. Seláh.
7Mé srdce je upevněno, Bože, mé srdce je upevněno, chci zpívat, a no, zpívat při hudbě;
8probuď se, má slávo, probuď se, varyto a lyro, chci probudit úsvit!
9Chci tě chválit mezi národnostmi, Pane, při hudbě ti zpívat mezi lidskými plemeny,
10vždyť až po nebesa veliká je tvá laskavost a až po oblaka tvá věrnost.
11Buď vyvýšen nad nebesa, Bože, tvá sláva nad všechnu zem!