Proverbs 5
1 Můj synu, věnuj pozornost mé moudrosti, nakloň své ucho k obezřetnosti,
2 k zachovávání rozvahy a a by tvé rty opatrovaly poznání.
3 Vždyť rty nepatřičné ženy, to vykapává strdí, a nad olej jsou hladká její ústa,
4 a le její posledek je hořký jako pelyněk, ostrý jako dvojsečný meč,
5 její nohy sestupují v smrt, její kroky se přidržují šeólu,
6 abys nemohl uvážit stezku života; nebudeš vědět, že její koleje kolísají.
7 Nuže tedy, děti, mi naslouchejte, aniž se budete odvracet od výroků mých úst:
8 Vzdal svou cestu od ní, aniž se budeš přibližovat ke vchodu jejího domu,
9 abys nemusel svou dobrou pověst přenechat jiným a svá léta krutému,
10 aby se tvou silou nesytili cizáci, a no, výsledky tvé námahy v domě cizozemce,
11 takže bys ve svém posledku bědoval při zhoubě svého masa, a no, svého těla,
12 a říkal bys: Jak jsem nenáviděl poučování a mé srdce pohrdalo napomínáním,
13 aniž jsem poslouchal na hlas svých učitelů, aniž jsem k vyučujícím mě nakláněl své ucho!
14 Bezmála bych se byl vprostřed sejití a shromáždění do stal ve všechno zlo.
15 Pij vodu ze své cisterny a proudy zprostřed své studny,
16 nechť se tvá zřídla rozlévají ven, potoky vod na prostranství;
17 nechť jsou tvoje, jen tvoje, a ť nepatří cizákům s tebou;
18 nechť je požehnána tvá studnice, i raduj se z ženy svého mládí,
19 milostné laně a půvabné kamzice; její prsy nechť tě v každé době opájejí, nechť jsi ustavičně vzrušován její láskou.
20 A no, nač bys měl, můj synu, být vzrušován nepatřičnou a objímat ňadra cizinky?
21 Vždyť cesty každého jsou před očima Hospodinovýma a on zvažuje všechny jeho šlépěje.
22 Zlovolného budou zachvacovat jeho nepravosti, i musí uváznout v provazech svého hříchu;
23 on musí umřít v nedostatku kázně, neboť bloudí v množství své pošetilosti.