1Slyšte, děti, poučování otcovo, věnujte pozornost k poznání soudnosti,
2neboť vám po dávám dobré ponaučení, neměli byste opouštět mou nauku.
3Vždyť když jsem býval jako syn při svém otci, útlý a jediný před tváří své matky,
4vyučoval mě a říkával mi: Nechť tvé srdce uchovává má slova, dbej mých příkazů a žij,
5nabuď moudrosti, nabuď soudnosti, nechť nezapomínáš, neodchyluj se od výroků mých úst.
6Nebudeš-li ji opouštět, bude tě ochraňovat; miluj ji a bude tě opatrovat.
7Moudrost je první věc; nabuď moudrosti a za všechen svůj majetek nabuď soudnosti;
8vyvyšuj ji, i bude tě vyzdvihovat, bude tě ctít, když ji budeš objímat,
9chce tvé hlavě dát věnec přízně, obdarovat tě korunou slávy.
10Slyš, můj synu, a přijímej mé řeči, a léta tvého života se budou množit;
11poučím tě stran cesty moudrosti, zavedu tě na koleje upřímnosti.
12Při tvé chůzi nebude tvůj krok tísněn, a poběžíš-li, nebudeš klopýtat;
13pevně se drž kázně, nechť se jí nevzdáváš, dbej jí, neboť ona je tvým životem.
14Nechť nevstupuješ v stezku zlovolných a nechť nevkročuješ v cestu ničemů,
15vyhýbej se jí, nechť po ní nepřecházíš, sejdi z ní a přejdi mimo,
16neboť nemohou spát, nepáší-li zlo, a no, jejich spánek je uloupen, nepřivádějí-li někoho ke klopýtnutí;
17neboť jídají jídlo zlovůle a pijí víno násilí.
18A le stezka spravedlivých je jako zářivé světlo, dále a dále svítící, až než den zplna nastane,
19cesta zlovolných jako hluboká tma, nevědí, oč mohou klopýtnout.
20Můj synu, věnuj pozornost mým slovům, nakloň své ucho k mým řečem,
21nechť neuhýbají od tvých očí, uchovávej je vprostřed svého srdce,
22neboť ony jsou životem těm, kdo je nacházejí, a uzdravením všemu jejich masu.
23Nade vše, co třeba chránit, opatruj své srdce, neboť z něho jsou zdroje života.
24Odstraň od sebe neupřímnost úst, i převrácenost rtů od sebe vzdal.
25Nechť tvé oči hledí rovně, a no, tvá oční víčka nechť míří přímo před tebe.
26Zvaž šlépěj své nohy a všechny tvé cesty nechť jsou upevňovány,
27nechť se neodchyluješ na pravo a ni na levo, odvrať svou nohu od zla!