1Můj synu, nechť nezapomínáš mou nauku a nechť tvé srdce dodržuje mé rozkazy,
2neboť ti budou přidávat délky dní a let života, i pokoje.
3Nechť tě neopouští laskavost a věrnost; přivaž je k svému krku, napiš je na desku svého srdce;
4tak nacházej přízeň a dobrou prozíravost v očích Boha i lidí.
5Celým svým srdcem důvěřuj Hospodinu, aniž se budeš opírat o svou soudnost;
6poznávej ho na všech svých cestách a on bude upravovat tvé stezky.
7Nechť nejsi moudrý v svých očích; měj Hospodina v úctě a odstup od zla,
8bude to zdravím tvému pupku a svlažením tvým kostem.
9Cti Hospodina ze svého majetku a z prvotiny všeho svého výnosu
10a tvé stodoly budou naplňovány hojností a tvé nádrže pod lisy budou přetékat moštem.
11Nechť, můj synu, nezavrhuješ poučování Hospodinovo, aniž budeš pociťovat nevůli proti jeho napomínání,
12neboť koho Hospodin miluje, toho napomíná, tak jako otec syna, jehož má rád.
13Blaho člověka, jenž našel moudrost, a no, člověka, jenž si odnáší obezřetnost!
14Ano, získání jí je lepší než získání stříbra a užitek z ní než zlato,
15ona je drahocennější než perly, aniž za ni všechny věci, jež si přeješ, mohou poskytnout náhradu.
16V její pravici je délka dní, v její levici bohatství a sláva,
17její cesty jsou cesty líbeznosti a všechny její pěšiny jsou pokoj,
18ona je stromem života těm, kdo se jí pevně drží, a uchovávající si ji - takový je učiněn blaženým.
19Hospodin v moudrosti založil zem, v obezřetnosti upevnil nebesa,
20podle jeho vědění se provalily hlubiny a obláčky mží rosou.
21Můj synu, nechť neuhýbají od tvých očí, zachovávej rozumnost a rozvahu
22a budou životem tvé duši a ozdobou tvému krku.
23Tehdy budeš v bezpečí chodit svou cestou a nebudeš svou nohou narážet;
24budeš-li uléhat, nemusíš se děsit, nýbrž když ulehneš, bude tvůj spánek sladký,
25nechť nepociťuješ bázeň před náhlým postrachem a ni před záhubou zlovolnými, kdyby přicházela.
26Vždyť po tvém boku je Hospodin a chrání tvou nohu před polapením.
27Nechť nezadržuješ dobro diní před jeho vlastníky, je-li v moci tvé ruky vykonat je.
28Nechť svému bližnímu neříkáš: Jdi a vrať se a zítra chci dát, když je to u tebe.
29Nechť proti svému bližnímu nestrojíš zlo, když on u tebe v bezpečí bydlí.
30Nechť se s člověkem bez příčiny nevadíš, neprovedl-li ti nic zlého.
31Na násilníka nechť nežárlíš a nechť nenacházíš zálibu v kterékoli z jeho cest,
32neboť pokřivený je ošklivostí Hospodinu, kdežto s upřímnými je jeho důvěrný styk.
33V domě zlovolného je Hospodinovo prokletí, příbytku spravedlivých však žehná;
34jak se on posmívá posměvačům, tak dává milost sužovaným.
35Moudří budou dědit slávu, zpozdilci však si odnášejí hanbu.