Proverbs 6
1 Můj synu, jestliže ses zaručil za svého bližního, udeřil svou dlaní za cizáka,
2 jsi zapleten ve výrocích svých úst, jsi polapen ve výrocích svých úst.
3 Nuže, učiň toto, můj synu, a vyprosť se, když ses dostal v dlaň svého bližního: Jdi, pokoř se a na svého bližního naléhej.
4 Nechť svým očím nedáváš spánku a ni svým očním víčkům zdřímnutí;
5 vyprosť se jako gazela z ruky, jako ptáče z ruky čihaře.
6 Jdi k mravenci, lenochu, viz jeho cesty a zmoudři,
7 jenž nemá vůdce, dozorce a ni vládce,
8 v létě připravuje svůj pokrm, o žni sklízí svou potravu.
9 Až dokdy, lenochu, budeš ležet, kdy chceš vstát ze svého spánku?
10 Trocha pospaní, trocha podřímání, trocha založení rukou k ulehnutí,
11 i přijde jako tulák tvá bída, a no, tvůj nedostatek jako ozbrojenec.
12 Člověk ničemný, muž hanebný chodí s neupřímností úst,
13 mžourá svým okem, hrabe svou nohou, ukazuje svými prsty;
14 v jeho srdci jsou zvrácenosti, v každé době strojí zlo, rozsévá sváry.
15 Proto musí náhle přijít jeho pohroma, okamžitě musí být potřen, aniž bude vyhojení.
16 Toto šestero Hospodin nenávidí, b a sedmero - ošklivosti jeho duši:
17 vysoké oči, lživý jazyk a ruce prolévající nevinnou krev,
18 srdce kující plány špatnosti, nohy rychle běžící k zlu,
19 lživého svědka, jenž vydechuje nepravdy, a rozsévajícího sváry mezi bratry.
20 Dodržuj, můj synu, příkazy svého otce a nechť nezanedbáváš nauku své matky,
21 ustavičně si je přivazuj na své srdce, naviň je na svůj krk;
22 ona tě při tvém procházení bude vodit, při tvém uléhání nad tebou bdít; když budeš procitat, bude tě oslovovat.
23 Vždyť příkaz je lampa a nauka světlo, a napomínání kázně jsou cestou života
24 k uchránění tě před zlou ženou, před hladkostí jazyka cizinky;
25 nechť ve svém srdci nejsi žádostiv její krásy a ona nechť tě nezaujímá svými očními víčky,
26 neboť pro ženu, nevěstku, - až do krajíce chleba, a žena mužova loví drahocennou duši.
27 Zda kdo může shrnout oheň ve své záňadří, aniž se mohou spálit jeho roucha?
28 Může-li kdo chodit po žhavém uhlí, aniž se mohou ožehnout jeho nohy?
29 Tak ten, kdo vchází k ženě svého bližního; nikdo, kdo na ni sahá, není nevinen.
30 Neprojevují pohrdání vůči zloději, jestliže krade k nasycení své duše, neboť hladoví,
31 bude-li dopaden, musí nahradit škodu sedminásobně, dát všechen majetek svého domu;
32 cizoložící s žen o u je bez rozumu; on, jenž to páše, je zhoubcem své duše,
33 dochází ran a hanby a jeho potupa se nevymazává,
34 neboť žárlivost je zuřivost muže, ten v den pomsty nebude mít ohledu,
35 nebude se dívat na jakékoli výkupné, aniž si bude chtít dát říci, jakkoli budeš stupňovat nabídku.