1Můj synu, dbej mých řečí a nechť u sebe uschováváš mé příkazy,
2dbej mých příkazů a žij, i mé nauky, jako zřítelnice svých očí,
3přivaž je na své prsty, napiš je na desku svého srdce,
4řekni moudrosti: Ty jsi má sestra; a soudnosti můžeš dát název příbuzná,
5k tvé ochraně před nepatřičnou ženou, před cizinkou, jež uhlazuje své řeči.
6Když jsem v okně svého domu svým mřížovím pohleděl dolů
7a díval se mezi prostoduché, všímal jsem si mezi mládeží jinocha, majícího nedostatek rozumu,
8přecházejícího ulicí vedle jejího nároží; i kráčel cestou k jejímu domu
9v soumraku, za večera dne, uprostřed noci a hluboké tmy.
10A hle, vstříc jemu - žena; šat nevěstky a vychytralá srdce m;
11ta, halasná a nezkrotná, - její nohy se nezdržují v jejím domě,
12hned na ulici, hned na prostranstvích, a vedle kdejakého nároží číhá, -
13se ho tedy zmocnila a políbila ho; zatvářila se drze a řekla mu:
14Byly na mně oběti pokojných hodů; dnes jsem své sliby splnila.
15Proto jsem ti vyšla vstříc, vyhledávat tvou tvář, a zastihla jsem tě.
16Pokryla jsem svou pohovku přikrývkami, pestrobarevnými, jemným plátnem z Egypta,
17své lůžko jsem pokropila myrhou, aloí a skořicí -
18pojď, opájejme se milováním až do jitra, vzájemně se oblažujme láskou!
19Muž totiž není doma, odešel na cestu do dálky,
20vzal v svou ruku uzlík peněz, domů má přijít na den úplňku.
21Stáhla ho záplavou svého přemlouvání, sváděla ho hladkostí svých rtů;
22šel za ní ihned, jako hovězí dobytče vstupuje k porážce a jako pošetilec v pouta k ponaučení,
23dokud jeho játra ne roztínal šíp, jako pták spěchává k pasti, aniž on věděl, že jde o jeho žití.
24Nuže tedy, děti, mi naslouchejte a věnujte pozornost výrokům mých úst:
25Nechť se tvé srdce neodvrací na její cesty, nechť se nepotuluješ po jejích pěšinách,
26neboť jsou mnozí smrtelně ranění, jež porazila, a no, přehojní jsou od ní zabití;
27její dům - cesty do šeólu, sestupující ke komorám smrti.