Proverbs 7
1 Můj synu, dbej mých řečí a nechť u sebe uschováváš mé příkazy,
2 dbej mých příkazů a žij, i mé nauky, jako zřítelnice svých očí,
3 přivaž je na své prsty, napiš je na desku svého srdce,
4 řekni moudrosti: Ty jsi má sestra; a soudnosti můžeš dát název příbuzná,
5 k tvé ochraně před nepatřičnou ženou, před cizinkou, jež uhlazuje své řeči.
6 Když jsem v okně svého domu svým mřížovím pohleděl dolů
7 a díval se mezi prostoduché, všímal jsem si mezi mládeží jinocha, majícího nedostatek rozumu,
8 přecházejícího ulicí vedle jejího nároží; i kráčel cestou k jejímu domu
9 v soumraku, za večera dne, uprostřed noci a hluboké tmy.
10 A hle, vstříc jemu - žena; šat nevěstky a vychytralá srdce m;
11 ta, halasná a nezkrotná, - její nohy se nezdržují v jejím domě,
12 hned na ulici, hned na prostranstvích, a vedle kdejakého nároží číhá, -
13 se ho tedy zmocnila a políbila ho; zatvářila se drze a řekla mu:
14 Byly na mně oběti pokojných hodů; dnes jsem své sliby splnila.
15 Proto jsem ti vyšla vstříc, vyhledávat tvou tvář, a zastihla jsem tě.
16 Pokryla jsem svou pohovku přikrývkami, pestrobarevnými, jemným plátnem z Egypta,
17 své lůžko jsem pokropila myrhou, aloí a skořicí -
18 pojď, opájejme se milováním až do jitra, vzájemně se oblažujme láskou!
19 Muž totiž není doma, odešel na cestu do dálky,
20 vzal v svou ruku uzlík peněz, domů má přijít na den úplňku.
21 Stáhla ho záplavou svého přemlouvání, sváděla ho hladkostí svých rtů;
22 šel za ní ihned, jako hovězí dobytče vstupuje k porážce a jako pošetilec v pouta k ponaučení,
23 dokud jeho játra ne roztínal šíp, jako pták spěchává k pasti, aniž on věděl, že jde o jeho žití.
24 Nuže tedy, děti, mi naslouchejte a věnujte pozornost výrokům mých úst:
25 Nechť se tvé srdce neodvrací na její cesty, nechť se nepotuluješ po jejích pěšinách,
26 neboť jsou mnozí smrtelně ranění, jež porazila, a no, přehojní jsou od ní zabití;
27 její dům - cesty do šeólu, sestupující ke komorám smrti.