1Zda moudrost nevolá? A no, obezřetnost vy dává svůj hlas.
2Stojí na temeni vyvýšenin, na cestě, mezi pěšinami,
3křičí po straně bran, při vstupu do města, od přístupu ke vchodům:
4Na vás, muži, volám, a můj hlas je pro děti člověka:
5Pochopte opatrnost, prostoduší, a no, pochopte srdcem, zpozdilci,
6slyšte, neboť vyslovuji významné věci, a otevření mých rtů, to je to pravé.
7Ano, má ústa pronášejí pravdu, neboť zlovůle je mým rtům ošklivostí,
8všechny výroky mých úst jsou v spravedlnosti, není mezi nimi nic zvrhlého a ni pokrouceného,
9ony všechny jsou srozumitelné chápavému a správné těm, kdo došli poznání.
10Přijměte mé poučování a ne stříbro, neboť poznání je vyvolení hodno nad zlato;
11ano, moudrost je lepší než perly, aniž za ni všechny věci, jež si lze přát, mohou poskytnout náhradu.
12Já, moudrost, obývám opatrnost a docházím poznání moudrých rad.
13Úcta k Hospodinu je nenávidění zla; nenávidím vysokomyslnost a povýšenost a cestu zla a ústa zvráceností;
14mám radu a rozumnost, já jsem soudnost a mám moc,
15mnou králové kralují a knížata zavádějí spravedlnost,
16mnou páni panují, i velmožové a všichni soudcové země.
17Já miluji milující mne a vyhledávající mě mě nacházejí,
18u mne je bohatství a sláva, trvalý zisk a spravedlnost;
19mé ovoce je lepší než zlato a užitek ze mne je vyvolení hoden nad stříbro.
20Stezkou spravedlnosti vprostřed pěšin soudu se ubírám
21milujícím mě za dědictví dát skutečnou hodnotu, i naplňuji jejich pokladnice.
22Hospodin mě měl jako počátek své cesty, dříve než svá působení odedávna,
23jsem dosazena od věčnosti, od prvopočátku, dříve než prapůvod země;
24byla jsem porozena, když nebylo hlubin, když nebylo zřídel oplývajících vodami,
25prve než byly zapuštěny hory, před pahorky jsem byla porozena,
26dokud nebyl utvořil zem a širá pole i souhrn prachu světa.
27Při jeho připravování nebes - tam jsem byla já, při jeho zřizování klenby nad tváří hlubiny,
28při jeho upevňování obláčků shora, při mohutném tryskání pramenů hlubiny,
29při jeho ukládání svého ustanovení moři, a by vody nepřestupovaly jeho příkaz, při jeho zřizování základů země,
30tu jsem při něm byla dílovedoucím a den co den jsem byla rozkoší, hrajíc po všechen čas před jeho tváří,
31hrajíc v okruhu jeho země, a má rozkoš - s dětmi lidí.
32Nuže tedy, děti, mi naslouchejte; a no - blaho dbajících mých cest!
33Slyšte poučování a zmoudřete, aniž je budete nevšímavě pomíjet;
34blaho člověka naslouchajícího mi, aby den co den bděl u mých dveří, aby střežil veřeje mých vchodů!
35Vždyť nacházející mne nachází život a odnáší si blahovůli od Hospodina,
36a le míjející se mne ubližuje své duši; všichni nenávidící mě milují smrt.