1Moudrost zbudovala svůj dům, vytesala svých sedm sloupů,
2zabila svou zabíjačku, namíchala své víno, ba i svůj stůl přistrojila;
3poslala své dívky, volá - na vrcholech vyvýšenin města:
4Kdo je prostoduchý, nechť odstupuje sem! Majícímu nedostatek rozumu řekne:
5Pojďte, jezte z mého jídla a pijte z vína, jež jsem namíchala,
6opusťte hloupost a žijte a kráčejte cestou soudnosti!
7Karatel posměvače hanbu a domlouvající zlovolnému úhonu svou si sklízí.
8Nechť nenapomínáš posměvače, aby tě neměl v nenávisti, domluv moudrému a bude tě milovat;
9při dej moudrému, a ť může ještě zmoudřet, uvědom spravedlivého, a ť přibírá poučení.
10Úcta k Hospodinu je počátek moudrosti a soudnost je poznání Nejsvětějšího,
11neboť mnou se budou množit tvé dni a přibývat ti bude let života.
12Zmoudříš-li, zmoudříš sobě, posmíváš-li se, poneseš to ty sám.
13Zpozdilost je halasná žena, hloupá, aniž co ví;
14ta sedí u vchodu do svého domu, na sedadle na vyvýšeninách města,
15k přivolávání mimojdoucích cestou, přímo se ubírajících svými stezkami:
16Kdo je prostoduchý nechť odstupuje sem! A majícímu nedostatek rozumu zase řekne:
17Ukradené vody jsou sladké a chléb tajností je chutný.
18A le neví se, že jsou tam stíny; její pozvaní jsou v hlubokostech šeólu.