1Nechť nežárlíš na zlé lidi, aniž se budeš oddávat tužbě být s nimi,
2neboť jejich srdce zamýšlí násilí a jejich rty mluví o strasti.
3Moudrostí je dům budován a obezřetností se upevňuje
4a vědomostí jsou komory naplňovány všemožným majetkem drahocenným a rozkošným.
5Moudrý muž je silný a člověk s poznání m stupňuje moc;
6ano, svou válku musíš vést s moudrým řízením a vítězství je v množství rádců.
7Zpozdilému je moudrost příliš vysoká - v bráně neumí otevřít svá ústa.
8Zamýšlející činit zlo - budou mu dávat název odborníka na úklady.
9Zlý úmysl pošetilosti je hřích a posměvač je lidem ošklivostí.
10Projevil ses ochablým v den úzkosti? Tvá síla je ztenčená.
11Vyprošťuj přiváděné k smrti, a no, vrávorající k zabití. Chceš-li se zdržet?
12Když budeš říkat: Hle, toto jsme nevěděli, - zda on, Zkoumatel srdcí, si nevšímá? B a on, pozorující tvou duši, to ví a splácí člověku podle jeho počínání.
13Jídej, můj synu, med, neboť je dobrý, a no, strdí, sladké na tvém patře;
14tak poznávej moudrost pro svou duši; najdeš-li ji, pak je budoucnost, a tvá naděje se nebude vytínat.
15Nechť, zlovolný, nečíháš u příbytku spravedlivého, nechť neničíš jeho nocležiště,
16neboť spravedlivý, byť sedm krát padal, povstává, a le zlovolní klesají v neštěstí.
17Nechť se neraduješ při pádu svého nepřítele a při jeho klopýtnutí nechť tvé srdce nejásá,
18aby Hospodin to neviděl jako zlo ve svých očích, takže by z něho od vrátil svůj hněv.
19Nechť se nerozpaluješ proti pachatelům zla, nechť nehorlíš proti zlovolným,
20neboť pro zlého není budoucnosti, lampa zlovolných hasne.
21Můj synu, měj v úctě Hospodina a krále, nechť se nesdružuješ s jinak smýšlejícími,
22neboť náhle bude povstávat jejich pohroma a kdo zná pomstu těch dvou?
23I TYTO VĚCI JSOU OD MOUDRÝCH: Rozlišovat osobu v soudu ne ní dobré.
24Říkající zlovolnému: Ty jsi spravedlivý - národnosti mu budou zlořečit, a no, lidská plemena ho budou proklínat,
25a le domlouvajícím bude blaze a bude na ně přicházet požehnání dobra;
26budou se líbat rty odpovídajícího jednoznačnými slovy.
27Postarej se o svou práci venku a dohotov si ji na poli; potom také můžeš vybudovat svůj dům.
28Nechť nejsi bez příčiny svědkem proti svému bližnímu; a no, zda se dopustíš klamu svými rty?
29Nechť neříkáš: Jak se zachoval ke mně, tak se budu chovat k němu, splácet každému podle jeho počínání.
30Přešel jsem podél pole lenocha a podél vinice majícího nedostatek rozumu
31a hle, to celé přerostlo plevelí, povrch toho pokryly kopřivy a jeho kamenná zídka byla stržena.
32A já jsem popatřil, přikládal jsem své srdce, uviděl jsem, přijal jsem poučení:
33Trocha pospaní, trocha podřímání, trocha založení rukou k ulehnutí,
34i přijde, potulujíc se, tvá bída, a no, tvůj nedostatek jako ozbrojenec.