Bible

1 Nechť nežárlíš na zlé lidi, aniž se budeš oddávat tužbě být s nimi, 2 neboť jejich srdce zamýšlí násilí a jejich rty mluví o strasti. 3 Moudrostí je dům budován a obezřetností se upevňuje 4 a vědomostí jsou komory naplňovány všemožným majetkem drahocenným a rozkošným. 5 Moudrý muž je silný a člověk s poznání m stupňuje moc; 6 ano, svou válku musíš vést s moudrým řízením a vítězství je v množství rádců. 7 Zpozdilému je moudrost příliš vysoká - v bráně neumí otevřít svá ústa. 8 Zamýšlející činit zlo - budou mu dávat název odborníka na úklady. 9 Zlý úmysl pošetilosti je hřích a posměvač je lidem ošklivostí. 10 Projevil ses ochablým v den úzkosti? Tvá síla je ztenčená. 11 Vyprošťuj přiváděné k smrti, a no, vrávorající k zabití. Chceš-li se zdržet? 12 Když budeš říkat: Hle, toto jsme nevěděli, - zda on, Zkoumatel srdcí, si nevšímá? B a on, pozorující tvou duši, to ví a splácí člověku podle jeho počínání. 13 Jídej, můj synu, med, neboť je dobrý, a no, strdí, sladké na tvém patře; 14 tak poznávej moudrost pro svou duši; najdeš-li ji, pak je budoucnost, a tvá naděje se nebude vytínat. 15 Nechť, zlovolný, nečíháš u příbytku spravedlivého, nechť neničíš jeho nocležiště, 16 neboť spravedlivý, byť sedm krát padal, povstává, a le zlovolní klesají v neštěstí. 17 Nechť se neraduješ při pádu svého nepřítele a při jeho klopýtnutí nechť tvé srdce nejásá, 18 aby Hospodin to neviděl jako zlo ve svých očích, takže by z něho od vrátil svůj hněv. 19 Nechť se nerozpaluješ proti pachatelům zla, nechť nehorlíš proti zlovolným, 20 neboť pro zlého není budoucnosti, lampa zlovolných hasne. 21 Můj synu, měj v úctě Hospodina a krále, nechť se nesdružuješ s jinak smýšlejícími, 22 neboť náhle bude povstávat jejich pohroma a kdo zná pomstu těch dvou? 23 I TYTO VĚCI JSOU OD MOUDRÝCH: Rozlišovat osobu v soudu ne ní dobré. 24 Říkající zlovolnému: Ty jsi spravedlivý - národnosti mu budou zlořečit, a no, lidská plemena ho budou proklínat, 25 a le domlouvajícím bude blaze a bude na ně přicházet požehnání dobra; 26 budou se líbat rty odpovídajícího jednoznačnými slovy. 27 Postarej se o svou práci venku a dohotov si ji na poli; potom také můžeš vybudovat svůj dům. 28 Nechť nejsi bez příčiny svědkem proti svému bližnímu; a no, zda se dopustíš klamu svými rty? 29 Nechť neříkáš: Jak se zachoval ke mně, tak se budu chovat k němu, splácet každému podle jeho počínání. 30 Přešel jsem podél pole lenocha a podél vinice majícího nedostatek rozumu 31 a hle, to celé přerostlo plevelí, povrch toho pokryly kopřivy a jeho kamenná zídka byla stržena. 32 A já jsem popatřil, přikládal jsem své srdce, uviděl jsem, přijal jsem poučení: 33 Trocha pospaní, trocha podřímání, trocha založení rukou k ulehnutí, 34 i přijde, potulujíc se, tvá bída, a no, tvůj nedostatek jako ozbrojenec.