1Odpadlík usiluje o své choutky, proti všemu rozumnému se bouří.
2Zpozdilec si nelibuje v obezřetnosti, nýbrž v projevení své mysli.
3Při příchodu zlovolného přichází i pohrdání a s hanbou potupa.
4Slova úst někoho - hluboké vody, zurčivý potok, studnice moudrosti.
5Ne ní dobré přijímat osobu zlovolného k ukřivdění spravedlivému v soudu.
6Rty zpozdilého se pletou ve vádu a jeho ústa volají po políčcích;
7ústa zpozdilého jsou mu pohromou a jeho rty léčkou jeho duši.
8Slova našeptávače jsou jako by pamlsky; a no, ona sestupují v nejhlubší části nitra.
9I liknavý ve své práci, to je bratr působce zhouby.
10Jméno Hospodinovo je věží silnou, v ni může spravedlivý v běhnout a být pozvednut.
11Majetek bohatého je hradištěm jeho síly a v jeho představě se tyčí jako zeď.
12Před potřením se srdce člověka vyvyšuje, a le před slávou je pokora.
13Slovem odpovídající dříve než slyší - to je od něho pošetilost a hanba.
14Duch člověka může pomoci vydržet jeho nemoc, a le kdo může snést zkrušeného ducha?
15Srdce rozvážného nabývá poznání, a no, ucho moudrých o poznání usiluje.
16Dar člověka mu zjednává prostor a u vádí ho před tvář mocných.
17Má pravdu první ve své rozepři? Musí přijít jeho bližní, a ť se to vyšetří.
18Los upokojuje sváry a působí odloučení mezi mocnými.
19Bratr zrazený - nad hradiště silné, a sváry jsou jako závora hradu.
20Břicho každého se sytí z ovoce jeho úst, on se sytí úrodou svých rtů;
21smrt i život je v moci jazyka a milující jej jí jeho ovoce.
22Kdo našel ženu, našel štěstí a odnesl si blahovůli od Hospodina.
23Chudý vyslovuje úpěnlivé prosby, a le bohatý odpovídá drsně.
24Někdo má přátele k vzájemnému potírání, a le je milující příchylný nad bratra.