Proverbs 17
1 Lepší je suchá skývka a s ní poklid než dům plný obětí s vádou.
2 Nad zostuzujícím synem vládnout a vprostřed bratrů dědictví sdílet bude rozumný nevolník.
3 Na stříbro je kelímek a na zlato pec, a le srdce přezkušuje Hospodin.
4 Pachatel zla věnuje pozornost rtu špatnosti, lhář nastavuje ucho jazyku zhouby.
5 Vysmívající se chudému tupí jeho Tvůrce; radující se při pohromě nebude považován za nevinného.
6 Děti dětí - koruna starců, a jejich otcové - ozdoba dětí.
7 Pro blázna se nehodí ret domýšlivý; čím méně pro velmože ret lživý.
8 Kamenem přízně je dar v očích vládnoucích jím, kamkoli se obrací, má úspěch.
9 Přikrývající přestoupení usiluje o lásku, a le opakující se stran věci rozlučuje důvěrně spřátelené.
10 Hlouběji jde při majícím pochopení důtka než sto ran při zpozdilém.
11 Zlý usiluje jen o vzpouru, a le vysílá se proti němu zkázonosný posel.
12 Setkání medvědice o mláďata připravené s někým - ano, ne však zpozdilého v jeho pošetilosti.
13 Splácející zlem za dobro - nebude zlo ustupovat od jeho domu.
14 Začátek sváru dává prorazit vodám, proto před propuknutím vády nechej tak.
15 Ospravedlňující zlovolného a za zlovolného prohlašující spravedlivého - oni oba jsou ošklivostí Hospodinu.
16 Nač toto - peníze v ruce zpozdilého? Ke koupení moudrosti? Vždyť v něm není rozumu!
17 Pravý přítel miluje v každé době a bratr se rodí pro čas úzkost i.
18 Člověk mající nedostatek rozumu udeřuje dlaní, plně se zaručuje před tváří svého bližního.
19 Milující hádku miluje přestoupení a vyvyšující svůj vchod hledá potření.
20 Převrácený srdce m nedochází štěstí, a svým jazykem se sem-tam obracející u padá ve zlo.
21 Zplodivší zpozdilého - jemu je k zármutku, aniž se raduje otec blázna.
22 Radostné srdce potěšuje k uzdravení, a le zkrušený duch vysušuje kosti.
23 Zlovolný ze záňadří bere dar k ohýbání stezek práva.
24 Před tváří majícího pochopení je moudrost, a le oči zpozdilého - na konec země.
25 Zpozdilý syn - mrzutost svému otci a hořkost své rodičce.
26 Také ne ní dobré uložit pokutu spravedlivému, bít velmože za slušnost.
27 Mnoho vědoucí zadržuje své řeči, a chladný je duch muže obezřetného.
28 I pošetilec, mlče, může být považován za moudrého, zacpávaje své rty, za rozvážného.