1Lepší je chudý chodící ve své bezúhonnosti než převrácený na svých rtech, jenž je zpozdilý.
2Ani bez poznání se duše ne má dobře, a nohama ukvapený hřeší.
3Cestu člověka podvrací jeho pošetilost, a le jeho srdce se hněvá na Hospodina.
4Majetek přidává mnoho přátel, a le nuzný je od svého přítele odlučován.
5Svědek lživý nebude považován za nevinného, a kdo vydechuje nepravdy, nebude moci vyváznout.
6Mnozí se ucházejí o přízeň velmože a každý chce být pravým přítelem štědrému.
7Chudého nenávidí všichni jeho bratři; čím spíše se od něho vzdalují jeho přátelé; následuje je s prosbami - ne ní jich.
8Milující svou duši nabývá rozumu, dbá obezřetnosti k dojití štěstí.
9Svědek lživý nebude považován za nevinného, a kdo vydechuje nepravdy, musí zahynout.
10Pro zpozdilého se nehodí blahobyt, čím méně pro nevolníka vládnout nad veliteli.
11Prozíravost člověka oddaluje jeho hněv, a přejít mimo přestoupení - jeho čest.
12Králova nevole - vrčení jako by hřivnatce, a le jeho blahovůle - jako rosa na bylinstvo.
13Zpozdilý syn je strastí svému otci, a sváry s ženou - trvalý okap.
14Dům a majetek - dědictví otců, a le rozumná žena je od Hospodina.
15Lenost pohružuje v tvrdý spánek a nedbalá duše hladoví.
16Dbající své duše dbá příkazu, a le lhostejný stran svých cest musí umřít.
17Milostivý k nuznému půjčuje Hospodinu, i bude mu jeho zásluhu odplácet.
18Napravuj svého syna, neboť je naděje, a le nechť se tvá duše nepozdvihuje k jeho usmrcení.
19Velmi se vztekající musí nést pokutu, neboť budeš-li ho vyprošťovat, pak budeš ještě přidávat.
20Slyš radu a přijmi kázeň, abys ve svém posledku mohl zmoudřet.
21V srdci člověka jsou mnohé myšlenky, a le rada Hospodinova, ta se uskutečňuje.
22Žádoucí věcí při člověku je jeho laskavost, a chudý je lepší než lhář.
23Úcta k Hospodinu je k životu, takže se může spokojeně přenocovat bez navštívení neštěstím.
24Lenoch schovává svou ruku v míse, ani k svým ústům ji nepodává zpět.
25Posměvače bys měl bít, a ť prostoduchý nabývá bystrosti, a rozvážnému domluvíš, nechť věnuje pozornost poznání.
26Trýznitel otce, jenž zahání matku, je syn zostuzující a hanebně jednající.
27Přestaň, můj synu, poslouchat nabádání k poblouzení od výroků poznání.
28Svědek ničemnosti zesměšňuje právo a ústa zlovolných pohlcují špatnost;
29posměvačům jsou připraveny soudy a hřbetu zpozdilých štulce.