1Slovo Hospodinovo, jež se do stalo k Míchovi, Móraštímu, ve dnech Jótháma, Ácháza, Jechizkijjáhúa, králů Júdových, jež uviděl stran Šómrónu a Jerúsaléma.
2Slyšte, národnosti, vy všichni, věnuj pozornost, země a její náplň, a nechť je Pán, Hospodin, za svědka proti vám, Pán ze svého svatého chrámu!
3Ano, hle, Hospodin se chystá vyjít ze svého místa a bude sestupovat a šlapat po výšinách země,
4i budou hory pod ním tát a nížiny se budou rozpadat, jako vosk od ohně, jako voda rozlitá po svahu.
5Toto vše bude za přestoupení Jákóbovo a za hříchy domu Isráélova; co je přestoupením Jákóbovým? Zda ne Šómrón? A co výšiny Júdovy? Zda ne Jerúsalém?
6Chci tedy obrátit Šómrón v zříceninu v poli, a no, ve výsadby vinice, a jeho kameny vysypat do průrvy a jeho základy odkrýt,
7a všechny jeho sochy budou rozbíjeny a všechna jeho odměňování budou spalována ohněm a všechna jeho zobrazení budu obracet v spoušť, neboť je z odměňování nevěstky nahromadil a k odměňování nevěstky se budou vracet.
8Stran tohoto budu naříkat a skučet, chodit bos a nahý, vydávat nářek jako šakalové a truchlit jako pštrosice,
9neboť jeho rány, to je nezhojitelné, vždyť to došlo až k Júdovi, dosáhlo až k bráně mého lidu, až k Jerúsalému.
10Nechť nepodáváte zprávu v Gathu, nechť nikterak nepláčete, v Béth-le-afrá se vyválím v prach u,
11přejdi si, obyvatelko Šáfíru, v nahotě, v ostudě; obyvatelka Caanánu nevychází, nářek Béth-ha-écelu od vás odnímá jeho oporu,
12neboť obyvatelka Maróth je naplněna úzkostí o blaho, když k bráně Jerúsaléma od Hospodina sestoupilo neštěstí.
13Připoj vozidlo k běžcům, obyvatelko Láchíše (ona byla dceři Cijjónu počátkem hříchu), neboť v tobě byla shledána přestoupení Isráélova;
14proto musíš Mórešeth Gathu dát odbytné. Domy Achzívu budou Isráélovým králům klamem,
15tobě však, obyvatelko Maréši, chci přivést dědice; sláva Isráélova bude vcházet až do Adullámu.
16Vyhol se a ostříhej se nad dětmi své rozkoše, rozšiř svou lysinu jako sup, neboť od tebe byly odvedeny.