Micah 2
1 Běda vymýšlejícím na svých lůžkách špatnost a připravujícím zlo, jež za světla jitra uskutečňují, neboť je to v moci jejich ruky;
2 a no, jsou-li chtiví polí, uchvacují je, i domů, a odnímají je; tak utiskují muže i jeho dům, a no, člověka i jeho vlastnictví.
3 Proto řekl Hospodin takto: Hle, já - zamýšlím proti tomuto druhu zlo, z něhož nebudete moci svá hrdla vytáhnout, aniž budete chodit povýšeně, neboť to bude doba zla.
4 V onen den se bude o vás pronášet průpověď a bude se lkát lkavým lkáním; bude se říkat: Zničen i, jsme zničeni, podíl mého lidu se mění - jak se mi odnímá! Naše pole, to se rozděluje od vrátivším se!
5 Proto nebudeš mít v sejití Hospodinově losem vrhajícího provaz.
6 Nechť nekážete, káží; nebudou- li těmto kázat, nebude nic z urážek ustávat.
7 Zda se říká, dome Jákóbův: Zda Duch Hospodinův ztratil trpělivost? Jsou -li toto jeho skutky? Zda má slova nečiní dobře při chodícím v to m, co je správné?
8 A le od nedávna se můj lid jako nepřítel pozdvihuje, z předu plášťů bezstarostně mimojdoucích, od války se od vracejících, stahujete cenné věci;
9 ženy mého lidu vyháníte z domů jejích rozkoší, z jejích batolat navždy berete mou čest.
10 Vstaňte a jděte, neboť toto ne ní místo odpočinku; příčinou znečištění ono poškozuje, a poškození je nenapravitelné.
11 Jestliže kdo bude chodit s větrem a jme se klamat lží, řka: Budu ti kázat o víně a neb o čemkoli opojném, to bude kazatel tohoto lidu!
12 Jistotně tě chci posbírat, Jákóbe, tebe celého, jistotně chci shromáždit zbytek Isráéle, učinit jej jedním, jako drobný dobytek z Bocry, jako stádo vprostřed jeho pastviště; budou z příčiny množství lidí hlučet.
13 Vystoupí ten, jenž bude před jejich tváří prolamovat; prolomí a projdou branou a vyjdou jí, a před jejich tváří projde jejich král a v jejich čele Hospodin.