1To na Jónu učinilo nelibý dojem veliké nelibosti, i rozhněval se
2a když se modlil k Hospodinu, řekl: Ach, Hospodine, zda toto ne byla má řeč za mého pobytu na mé půdě? Proto jsem pospíšil utéci do Taršíše, neboť jsem věděl, že ty jsi BŮH milostivý a soucitný, zdlouhavý k hněvu a oplývající laskavostí a slitovávající se stran neštěstí.
3Nyní tedy, Hospodine, vezmi, prosím, mou duši ode mne, neboť má smrt bude lepší než můj život.
4A Hospodin řekl: Zda je dobře, že ses rozhněval?
5A Jóná vyšel z města a usedl od východu vůči městu a zřídil si tam budku a usedl pod ni v stín, aby viděl, co se ve městě bude dít.
6A Hospodin, Bůh, zjednal skočec a dal mu vzrůst shora vůči Jónovi, takže nad jeho hlavou nastal stín jemu k úlevě od jeho obtíže, i zaradoval se Jóná stran toho skočce velikou radostí.
7A nazítří při vzcházení úsvitu zjednal Bůh červa, jenž ten skočec poškodil, takže uschl,
8a za vycházení slunce se stalo, že Bůh zjednal vítr, žhavý východní vítr, a slunce bilo na Jónovu hlavu, takže zemdlel a pojal pro svou duši přání umřít, i řekl: Má smrt bude lepší než můj život.
9A Bůh k Jónovi řekl: Zda je dobře, že ses rozhněval stran toho skočce? I řekl: Je dobře, že jsem se rozhněval, až na smrt!
10A Hospodin řekl: Ty máš soucit se skočcem, na němž ses nenalopotil, aniž jsi jej vypěstoval, jenž se vyskytl jako syn noci a jako syn noci zahynul;
11a já bych neměl mít soucit s Nínívé, tím velikým městem, v němž je více než dvanáct myriád lidí, kteří ne roze zn áv ají mezi svou pravicí a svou levicí, a mnohý dobytek?