Jonah 4
1 To na Jónu učinilo nelibý dojem veliké nelibosti, i rozhněval se
2 a když se modlil k Hospodinu, řekl: Ach, Hospodine, zda toto ne byla má řeč za mého pobytu na mé půdě? Proto jsem pospíšil utéci do Taršíše, neboť jsem věděl, že ty jsi BŮH milostivý a soucitný, zdlouhavý k hněvu a oplývající laskavostí a slitovávající se stran neštěstí.
3 Nyní tedy, Hospodine, vezmi, prosím, mou duši ode mne, neboť má smrt bude lepší než můj život.
4 A Hospodin řekl: Zda je dobře, že ses rozhněval?
5 A Jóná vyšel z města a usedl od východu vůči městu a zřídil si tam budku a usedl pod ni v stín, aby viděl, co se ve městě bude dít.
6 A Hospodin, Bůh, zjednal skočec a dal mu vzrůst shora vůči Jónovi, takže nad jeho hlavou nastal stín jemu k úlevě od jeho obtíže, i zaradoval se Jóná stran toho skočce velikou radostí.
7 A nazítří při vzcházení úsvitu zjednal Bůh červa, jenž ten skočec poškodil, takže uschl,
8 a za vycházení slunce se stalo, že Bůh zjednal vítr, žhavý východní vítr, a slunce bilo na Jónovu hlavu, takže zemdlel a pojal pro svou duši přání umřít, i řekl: Má smrt bude lepší než můj život.
9 A Bůh k Jónovi řekl: Zda je dobře, že ses rozhněval stran toho skočce? I řekl: Je dobře, že jsem se rozhněval, až na smrt!
10 A Hospodin řekl: Ty máš soucit se skočcem, na němž ses nenalopotil, aniž jsi jej vypěstoval, jenž se vyskytl jako syn noci a jako syn noci zahynul;
11 a já bych neměl mít soucit s Nínívé, tím velikým městem, v němž je více než dvanáct myriád lidí, kteří ne roze zn áv ají mezi svou pravicí a svou levicí, a mnohý dobytek?